Dědov
7.–12. 5. 2019

      Příchod úterý 7. května 2019 znamenal pro nás zúčastněné také příchod Jarního Arachne. S těmi, se kterými jsme se po kratším či delším hledání sešli na pražském Hlavním nádraží, jsme vyrazili R 929 Hradečanem do Hradce Králové, kde se připojili další účastníci, a dále pokračovali až na zapadlý železniční uzel jménem Starkoč. Následoval úsek cesty do Teplic nad Metují, který jsme překonali kombinací osobního motorového vlaku a náhradní autobusové přepravy. Během pěšího přesunu do Dědova po nepříliš rušné silnici jsme měli příležitost si trochu prohlédnout místní biotu a nasbírat první objekty do výstavky organismů. V objektu, který nám sloužil jako nocležiště, nás přivítal Zbojník s Vojtou sympatickým vybíráním přihlášek. Byli jsme ubytováni v půvabné dřevěné chaloupce, prý postavené už v 18. století. Vyznačovala se, k neradosti leckterých dlouhánů, nízkými stropy s trámy a rovněž nízkými dveřmi nepouštějícími dovnitř zimu. Naopak k radosti mnohých povalečů se honosila klasickou pecí, na které se dalo ležet, a okénkem ve stropě, kterým se dalo pozorovat dění v kuchyni přímo ze spací místnosti. Během volného odpoledne jsme ještě stihli prozkoumat biodiversitu na pozemku za chaloupkou, největšího ohlasu sklidily odchycené vranky bydlící v řece Metuji. Večer byl program tohoto dne doplněn představením přítomných a několika seznamovacími hrami, které v sobě mimo jiné zahrnovaly simulaci levitace.

      Čekalo nás několik dní plných dobrodružství ve světě přírodním. Každý den byl zahájen nějakou vypečenou rozcvičkou inspirovanou například životním údělem šneků nebo údělem studentů v posledním semestru bakalářského studia. Pak následoval odborný biologický program, který, jsa přerušen několika přestávkami na jídlo, trval až do večera, kdy plynule přešel ve volnou zábavu trvající často do pozdních nočních hodin.

      Ve středu jsme vyrazili na delší výlet, který vedl směrem na východ k pískovcovému městu mezi Policí nad Metují a Broumovem. V údolí poblíž vesnice Suchý Důl jsme se vydali prozkoumat místní nekrasovou jeskyni pod vedením toho nejpovolanějšího – Lukáše Falteiska. Ve studeném a vlhkém podzemí jsme mimo bakteriální povlaky objevili i části koster mrtvých srnek či můry rozkládané houbou. Průzkumu místní přírody jsme se samozřejmě věnovali i mimo jeskyni, cestou jsme viděli a ukázali si třeba krásného motýla martináče bukového (Aglia tau) a spektrum dalších význačných živočichů obývajících rozličné ekosystémy od těch nejsušších až po ty vodní. Radost také učinil nález smržů, které tak mohly být večer na objektu náležitě zužitkovány.

      Čtvrtek byl věnován práci na miniprojektech. Tentokráte byly všechny věnovány šnekům – jejich faunistice, ekologii, vztahům s rostlinami, jejich potravě či biomechanice jejich pohybu. Jejich vypracovávání bylo velice poučné, například bylo zjištěno, že lokalita zvaná Pískovcové sloupky má opukové podloží nebo že se šnekům biomechanické experimenty nelíbí. Řešitelé miniprojektů používali rozličné metody, od pouhého hledání šneků a jiných organismů v krajině, po „vylepšování“ šnečích ulit roztodivným zařízením sloužícím k uchycení siloměru. Večer nás čekalo překvapení v podobě Lukášovy přednášky o Izraeli, jeho geologické minulosti a vyprahlé současnosti.

      V pátek následoval druhý výlet, tentokráte na Ostaš. Na této stolové hoře jsme se nejprve pokochali výhledem do krajiny (kterému vévodil takřka dokonale čtvercový, zjevně lesnicky „opečovávaný“ les), navštívili jsme sluj Českých bratří a nezapomněli jsme změřit směr a hodnotu sklonu vrstvy pískovce pomocí geologického kompasu. Pak jsme skrze Vojtovu soutěsku (takto pojmenovanou Vojtou Stráníkem) vstoupili do pískovcového skalního města, skrz jehož vlhké uličky, podloubí a průchody plné mechů jsme se dostali až… do dalšího pískovcového města. Na jeho druhou stranu jsme prošli tentokráte po střechách bloků hornin, z nichž jsme měli ještě jednou příležitost pokochat se výhledy. Mezi nejvýraznější organismy, se kterými jsme se setkali na tomto výletu, patřil určitě prstnatec májový. Po našem návratu do Dědova ve večerních hodinách jsme si ještě vyslechli Kutyho přednášku o komunikaci mikroorganismů a s ní spojenými jevy jako je kooperativita.

      Sobota byla využita k dokončení zbylé práce na projektech a zpracování výstupů. Večer pak proběhlo představení výsledků. Zjištění byla rozmanitá, například že šneci nemají rádi, když je někdo odtrhává od podložky a při opakovaných pokusech o odtržení se již pouští sami, čímž kazí měření. Diversita měkkýšů byla nalezena větší na opukovém podloží než na pískovcovém, totéž platilo pro rostliny.

      Deštivé nedělní dopoledne pro nás znamenalo konec Jarního Arachne a s ním i postupný odjezd účastníků do jejich domovů opět především pomocí náhradní autobusové přepravy a navazujících vlakových spojů.

Vojta B.