Je 30.4., den krásný a plný slunce. V mnoha městech po celé České republice se na vlaková či autobusová nádraží hrnou mladí, krásní a perspektivní lidé s batohy na zádech, aby mohli odjet do Jeseníku. Tady se setkali. Nadšené výkřiky naplnily prostranství před vlakovým nádražím. Při bližším prozkoumání způsobu mluvy a především pozdravu je jasné, že se jedná o Arachňáky. Když předali část svých batohů, aby byly odvezeny autem, pokračovali cestou necestou deset kilometrů do Rejvízu, kde se ubytovali na Terénní stanici. Protože ne všichni se znali, u táboráku si zahráli seznamovací hry. A poté o sobě navzájem věděli podstatné informace, jako je oblíbená barva či názor na Brno.

     Bylo brzké ráno, 1. máj, VojDuchův zval ku vstávání hlas, kde asi spíše smrkový zaváněl háj. Po budíčku následovala rozcvička, po rozcvičce snídaně. Po snídani se vypravili na výlet. Bylo aprílové počasí. I přes to se nezalekli a objevovali krásy přírody. Poznávali organizmy – především hmyz. Pohybovali se entomologickým tempem – osm určených hmyzů za hodinu plus 782 metrů. Navštívili Mechové jezírko a rozhlednu Zlatý Chlum. Večer všichni nadšeně komunikovali. A potom nadšeně nekomunikovali a naslouchali cestopisné přednášce o Kamerunu. A potom zase všichni nadšeně komunikovali.

     2. máj si vyměnil směnu s 2. listopadem. Bylo sychravo. Všichni lezli z postelí znovu za zvuků VojDuchova zpěvu. Rozcvičili se, nasnídali se a poté se seznámili s programem dne. Budou pracovat na miniprojektech! Všichni zajásali a s nadšením se vrhli do zvolených aktivit – ať už do vytváření časosběrné fotografie, kde všechny nejvíce uchvátilo nikoli vadnutí květin, nýbrž mystický pohyb hodinových ručiček, či do poslouchání zpěvu ptáků, sběru vodních živáčků, nebo do měření konduktivity vody. Měli celý den na to, aby se vypravili do terénu, sesbírali data a vyvodili z nich nějaké závěry. Večer je představili příjemně a vysmátě naladěnému publiku, které kladlo zvídavé dotazy. Večer opětovně nadšeně komunikovali a hráli veselé hry. Všem na tvářích vládl úsměv a v očích žár. Neboť všichni byli šťastni.

     Jestliže se 2. máj cítil být podzimem, pak 3. máj se zcela jistě cítil být zimou. Vyrazili na výlet objevovat krásy dolů a štol. A málem umrzli. I přesto tu krásu objevili. Dozvěděli se spoustu informací i hornictví a málem zapadli do štoly. Sněžilo. A mrzlo. Zkoušeli, zda tučňáčkování zahřívá. Zahřívá. A potom se rozdělili na dvě skupiny. Jedna se vrátila autobusem a další bloudila bludnou přírodou plnou mlhy. Našla mrtvý strom. A potom našla i cestu a vrátila se na Terénní stanici. Všichni se nadšeně zahřívali u kamen a pili teplý čaj. Ve vzduchu visely Vánoce.

     4. máj jako by se snažil vynahradit fakt, že se musí rozejít domů. Sluníčko svítilo, mráčky se vesele měnily v ovečky a ptáčkové zpívali. A oni se balili, uklízeli. Pak se vypravili na cestu do Jeseníku, kde se se slzami v očích, ale s novými zážitky v srdci a vědomostmi v hlavě rozloučili. A krásně a perspektivně se vypravili do svých domovů.

Růženka ;-)

Odborné projekty

Fotografie

	← od Naty
	od VojDucha →