Dne 3. prosince 2005 se nevelká, leč statečná skupina Arachňat vydala na výpravu do Českého Středohoří. Jejich cílem bylo dobytí dvou známých vrcholů. První z vrcholů, Lovoš, se hrozivě tyčil nad výchozím bodem - Lovosicemi a druhý, tajemný kouřící vrchol Boreč, čněl nedaleko.

    Výprava začala velmi úspěšně, protože jsme se všichni šťastně sešli na nádraží v Lovosicích a kromě početných pražáků dorazili odvážlivci i z dalekého Hradce Králové a Orlických hor. Nebezpečné nástrahy Zamrzlo všude kolem

    Velení nelehkého výstupu na samotný lovošský vrch se ujali Zdeněk Janovský s Terkou Žábou Konvalinkovou. Pod jejich vedením jsme opustili značenou stezku a vypravili se rovnou vzhůru za nosem, nehledě na vrstevnice. Po namáhavém výstupu, který byl často přerušován přestávkami na okysličení plic a občerstvení čokoládami (neboť 3. prosinec byl vyhlášen Mezinárodním dnem čokolády a shodou okolností, jehož zakladatelka Kleo Korittová se našeho výletu také zúčastnila), jsme dorazili do sedla pod Lovošem. Odtud jsme již putovali jako spořádaní turisté po značených cestách.

    Cestou jsme se ještě setkali s podivnou osobou ve středověkém kroji, která nám vnucovala svůj měšec a vyžadovala od nás odhad, kolik zlaťáků v měšci celkem je. Vědeckým a odborným přístupem jsme se dopídili ke zcela špatnému odhadu a osoba zahalená v plášti po nás vyžadovala list, do kterého nám měla náš odhad zapsat. Ten jsme však samozřejmě neměli a vysvětlování, že se probíhající skautské akce účastníme čistě náhodou, bylo poněkud složité.


    Když jsme všichni značně vymrzlí a utahaní dorazili na vrchol, těšili jsme se na setkání s Luckou Boulí Tučkovou a Verčou Valtovou, které dorazily se svým kladenským oddílem. I přes nepřízeň počasí (mrholení se sněhem)a skromným výhledem - přibližně metr na všechny strany, jsme strávili na Lovoši příjemnou hodinku povídáním. Dostalo se i na hodování z dovezených zásob (jako obvykle jich nebylo po málu :-) a nakonec zbyl čas i na koulovačku.

    Plánovaná cesta na Boreč se nakonec neuskutečnila, protože několik omrzlých členů polární výpravy vzdalo výstup po záminkou chvátání na ples do hlavního města. Sestup z Lovoše jsme zahájili opět nejprve po značce, ale protože neumím číst v mapě, minuli jsme správnou odbočku. Museli jsme si tedy najít alternativní cestu sice delší, ale zajímavější cestou přes les.

    Šťastně jsme dorazili zpět do Lovosic a protože česká nádraží nebývají příliš útulná (Lovosické nevyjímaje) a do odjezdu vlaku jsme měli ještě dost času, strávili jsme příjemnou hodinku a půl v místní cukrárně. Vřele ji doporučujeme!

    Na nádraží jsme se rozloučili s Vojtou Duchoslavem, který se vracel do severních Čech, a pokračovali vlakem do Prahy na nádraží Holešovice, kde byla naše výprava definitivně ukončena a všichni jsme se rozjeli do svých, někdy i velmi vzdálených, domovů rozehřívat omrzliny a sušit promočené svršky.

Všem zúčastněným děkuji za podporu! Nejen že mě v tom nenechali samotnou, ale i bloudění a nepřízeň božstev statečně překonali. Příští plánovaná polární výprava povede přímo na kouřící vrchol Boreč ... Snad k nám bude počasí milostivější.
Eva