Když se krajina obleče do pestrých podzimních barev, vítr na strništích fouká za krk, ale sem tam ještě vysvitne a zahřeje sluníčko, znamená to, že je nejvyšší čas vyrazit s Arachne na podzimní soustředění. To letošní neslo název:

"Do kraje Jana Ámose!"
26. - 30. 10. 2005

    Pokud nevíte, kterého Jana Ámose mám na mysli, jistě vám to dojde, když napovím, že jsme pobývali čtyři dni v bývalé škole v Maršově u Uherského Brodu a jedna z her se jmenovala "Orbis Pictus". Ano, samozřejmě, jde o Jana Ámose Komenského, jenž se roku 1592 narodil v Nivnici, nebo v Uherském Brodě, čili coby kamenem dohodil od Maršova.

    V rodném kraji Jana Ámose Komenského jsme se věnovali všemožným činnostem, rozvíjejícím ducha i tělo. Počasí nám po všechny dny přálo, a proto jsme se hned ve čtvrtek pustili do nejtěžší části naší exkurze, do manuální práce. V rámci nefalšované brigády jsme shrabávali a pálili suchou trávu v nedalekém ovocném sadu. Práce bylo dosti, ale po týdnech strávených ve školních škamnách, to pro všechny byla vítaná změna. Práci nám zpestřovalo takřka letní sluníčko, chutná zralá jablka a na své si přišli i labužníci dopřávající si opadané plody jeřábu oskeruše (Sorbus domestica). Vrcholným bodem brigády byly výborné pečené brambory v popelu podávané s máslem a mlékem. Prostě podzimní idylka jak vystřižená z kalendáře Josefa Lady ...

    V podvečer jsme dokonce spatřili i kudlanku nábožnou (Mantis religiosa), kterou je možné nejčastěji spatřit na jihu Moravy v NP Podyjí, a která se nechala ochotně fotit.

    Čtvrteční večer zpestřilo stínové divadlo na téma lidových písní. Jednotlivé dramatické kusy byly opravdu povedené, zvláště pak neortodoxní pojetí některých písniček (např. "Bude zima bude mráz, kam se ptáčku kam schováš ...").

    Pátek byl věnován celodenním výletům do okolí Maršova. Jedna skupinka pod vedením Honzy Mourka směřovala k PR Vrchové - Chrástě, kde jsme se, bohužel neúspěšně, pokusili objevit sklípkánky. Trasa druhého vedla přes louky, lesy, pole a říčku Šťávnici (někteří z nás ji bohužel nepřekročili suchou nohou ...) přímo do obce Rudice za Rudickým pramenem, po kterém jsme rovněž marně pátrali, a podle zaměření vedoucího Ondry Koukola, byl zaměřen převážně mykologicky. Bohužel opět celkem neúspěšně. Vzhledem k dlouhodobému suchu moc hub nerostlo.

    Páteční večer patřil přednášce paní Vlasty Ondrové ze Slavkova, která velmi poutavě vyprávěla o květeně Bílých Karpat. Paní se projevila jako opravdová znalkyně místních lokalit s vzácnými orchidejemi.

    I přes takřka letní počasí, jsme neopomněli přivítat podzim jak se patří, a to výrobou a pouštěním draků. Oproti podzimu roku 2003, který jsme trávili v Jizerských horách, se všichni draci úspěšně vznesli do výšin a letecký den se podařilo uskutečnit. Jeden drak byl tak nedočkavý, že ještě před startem skončil v koruně nedaleké třešně. Záchranná akce vedená Jakubem a Žábou pod dohledem místního domorodce se také zdařila a následně i drak pojmenovaný příznačně Žába okusil nebeské výšiny nad polem u Maršova.

    Sobotní večerní hodiny patřili závěrečné psychologické hře pojmenovaná přiléhavě Orbis Pictus. Cílem hry bylo zamyšlení nad potřebami svými i druhých lidí. Každý účastník si pokusil vytvořit osobní žebříček důležitých slov, která pro něj charakterizují svět. Pokud chtěl, mohl svá slova převést i v obrazy. Během krátké doby tak obytná místnost ve škole získala novou "tvář" a díky textům a obrazům na zdech měl každý dost námětů na přemýšlení a rozjímání.

Pro ty, kteří si chtějí připomenout pár momentů z podzimního setkání, jsou připravené fotografické vzpomínky.

Za všechny organizátory zdraví Bobo s vydatnou pomocí Evči

Kurz byl finančně dotován z grantového programu Nadace Tomáše Bati.