„Za krásami Šumavy“
Šuměnka – Lenora
25. – 29. října 2019

Pro návrat do lenorštiny klikněte >zde<.

      Psalo se 25. září a nastupující podzim již začal ochlazovat rána a barvit listí v korunách stromů. Arachňáci se sjížděli do vísky Lenora, jež leží v malebné krajině mezi šumavskými horami.

      Ve čtvrtek nás čekala tradiční brigáda. Tentokráte jsme se snažili vypořádat s odvodňovácími strouhami spolu s organizátorkami z NP Šumava, v rámci projektu Life for Mires. Arachňáci, Arachňačky ni Arachčenčata se práce nezalekli a plni nadšení se chopili lopat, krumpáčů a koleček a jali se zakopávat to, co jejich předkové vykopali. Močálům zdar!

      Jak praví přísloví: „Po práci legraci“. Po posilňujícím obědě se celá tlupa vydala na průzkum meandrů nedaleké říčky Hučina, jež zdejší pomalu se obnovující močál napájí. Cestou nás neminul ani botanicko-entomologický exkurz do krás místní fauny a flóry a někteří otužilci posloužili jakožto hloubkoměr v zarůstající tůni. Znaveni náročnou prací a pěkným výletem jsme se vrátili zpět na objekt, kde nás přivítala teplá večeře. Po sněmu a krátkém odpočinku, jsme se odebrali ven, kde se nám naskytla příležitost proniknout do tajů šumavských bájí a legend. Brutonoční hra trvala až do pozdě nočních (brzy ranních) hodin. Pro kůrovce Arachňák i přes oheň skočí (nebo se probije i přes hordu hejkajících strašidel) a splní nejeden herkulovský úkol (třeba ponosí bludičku po lese, či pantomimicky předvede tetřívka).

      Když byli kůrovci úspěšně pochytáni, nastal čas uklidit jimi natropené škody. Posbírat (doslova a do větvičky) všechen spadaný nepořádek a nakonec nemocné stromy skácet a odtáhnout. Poslední částí naší malé noční odyssey byla pěstitelská. Na začátku dostal každý semínko, jež na každém stanovišti o kousek povyrostlo, až dorostlo, a my jsme se odebrali na kutě.

      Po nedlouhém spánku nás, jak již je zvykem, čekala rozcvička, během níž jsme měli jedinečnou příležitost vyzkoušet si život rašeliníku. Během pátečního rána po snídani nás svou přednáškou obohatil vědomostmi o interakci bakterií s kořeny rostlin biolog, cestovatel a fotograf Lukáš Synek. Ještě před obědem jsme se rozdělili do skupinek, obdrželi jsme mapy a obálku s úkoly, sbalili jsme své batůžky a vydali jsme se na příjemný výlet po okolním kraji. Naše skupinka zamířila na Soumarské rašeliniště a cestu jsme si obohatili i historickou vložkou, neboť jsme navštívili i nemálo řopíků. Po cestě jsme se také seznámili s touto skvostnou řečí – vznešenou lenorštinou. Po návratu nás čekala již druhá, tentokrát cestovatelská, přednáška od Lukáše Synka, jenž nám povyprávěl o svém pobývání v Saudské Arábii. Svou přednášku také obohatil o praktickou ukázku vázání šátků.

      Hned ráno jsme se vydali vlakem směr Boubín. Nebyl by to přece výlet na Šumavu bez zdolání tohoto monumentálního vrcholu. Přestože nám cestu znepříjemňoval déšť a okolo rozhledny byla mlha hustá tak, že by se dala krájet, zůstala morálka vysoká a nekončící partie kontaktu zábavné.

      Zhruba v polovině cesty se z hlavního proudu odštěpila skupinka extremistů, která se rozhodla si cestu ještě prodloužit a zdolala vrch Bobík. Po lehké večeři pak následoval zlatý hřeb celých podzimek – čas vyjádřit úctu a poblahopřát k svátku našemu milovanému, zbožňovanému, velkému vůdci, hlavnímu vedoucímu Vaškovi.

      Nedělní ráno se neslo ve znamení úklidu, a odjezdu, čímž bylo podzimní Arachne zakončeno.

Kačka Č. + Honza M.