Sdružení Arachne
Slunce se vyhouplo nad obzor a prosvítilo svým jemným zlatým světlem listy sakur. V daleké Nekoři se začal probouzet život a řemeslníci, samurajové, gejši i umělci se vrhli do své práce a svých poslání.
Většina Arachňáků oděných ve staré japonské kroje, kimona a hávy se sešla již na pražském nádraží, aby se vydala na dalekou cestu vlakem až do Nekoře. Cesta ze zastávky vedla po dlouhé štrece až na objekt, kolem nějž už se hemžili ostatní, pestrobarevní japonští orgové i účastníci. Již pro nás byly připravené hrníčky na čaj, které jsme si mohli vlastnoručně vyzdobit podle vlastního vkusu, a po dokončení práce se přidat k samurajům, kteří již vytahovali své meče a jiné zbraně, aby změřili síly v bojových uměních. Večer se představili všichni přítomní – řemeslníci, zápasníci, samurajové, strážci, gejši, čajovníci, kuchaři, prodavači vějířů a další důležití spoluobčané. Už první večer se vesele hrálo a popíjel se čaj od mistrů čajovníků do časných ranních hodin.
Rýže, ach, rýže
ach, pořád samá rýže,
chci těstoviny!
Z naprosto legendární scénky o nešťastném sumo-zápasníkovi jsme pochopili, že BUDE HRA.
Jaký špatný je osud sumo zápasníka, který nemůže přibrat ani kilo, a jídlo, které sestává pouze z rýže, už mu leze kimonem! Mišáksan snad nikdy nevyhrál ani jeden zápas a přemýšlel o změně povolání.
My jsme se pustili do hry, při níž jsme plnili různé složité úkoly ve dvojicích, které jsme náhodně měnili v průběhu. Našimi úkoly bylo například vybírání smítek, která se dostala do pytlů s rýží, zašívání kimona či poznávání vůní se zavázanýma očima. Na konci naším největším a nejtěžším úkolem bylo, porazit Mišáksana, který se snažil znovuzískat ztracenou čest v prohraných zápasech. Naštěstí pro něj, vyhrál skoro nad každým z nás.
Gi, Yu, Jin, Rei, Makoto, Meiyo, Chugi, Jisei – Sedm ctností samuraje.
Co vše se vyrábělo v Japonsku? Jaká bojová umění se mohly naučit ženy? Jak se vytvářely slavné kaligrafie japonských znaků? Jak vypadají origami náušnice?
V Japonsku se vyráběly například batikované látky a pestrobarevné šátky. Ženy se například mohly naučit boj s naginatou. Slavné kaligrafie japonských znaků se vytvářely velice těžce a byla zapotřebí píle, trpělivost a šikovnost. Origami vypadají nádherně.
My jsme to vše vyzkoušeli na vlastní kůži při workshopech, kterých jsme se mohli zúčastnit a přijeli k nám zdaleka dokonce mnozí mistři umění, aby nám správně předvedli, jak na to. Celé odpoledne se každý velmi soustředil na svou činnost, aby se co nejlépe zaučil v té či oné dovednosti.
V noci se poztrácely rameny, prameny a kameny! Vysypaly se z dostavníků a my je museli sehnat všechny zpátky!
Pěstování rýže je složitá věc, protože to, aby rostla ovlivňuje mnoho faktorů. V nejistotě z výnosů se mnozí z nás uchýlili ke gamblingu - sázeli jsme se, kdo z orgovských zápasníků vyhraje boj o to, aby se, se zavázanýma očima jako první, dotkl karimatkou druhého zápasníka. Za mě nejlepší dvojice byla rozhodně Eliška s Marky, s bezchybnou strategií zmenšení se, jak nejvíc to jde, a urputností v boji.
Dokonce jsme si odpoledne mohli poslechnout zajímavou přednášku o tom, jaké je to žít v Japonsku, zajímavém tím, že všechno jídlo i ostatní věci jsou zabalené ve třech a více obalech a tím, že města jsou převážně betonová a bez zeleně. Ano, zapamatovala jsem si opravdu ty nejdůležitější věci 🙂.
Noc byla moc krásná na to, abychom ji prospali. Vydali jsme se proto do její tiché náruče za světlem japonských duchů Kami. Bez baterek, pomalu, uvolněně. Užívali jsme si klidné fantastické atmosféry, prošli jsme bosi řekou a vnímali její chlad a jemný proud, zapálili si vonnou svíčku a v meditační náladě se posadili na vrcholek kopce, nechali proudit své myšlenky, pozorovali počitky těla a užívali si přítomnost.
V každé zemi a každé kultuře, společenství a komunitě jsou velmi důležité svátky a s nimi spojené slavnosti stmelující lid. My jsme se pustili do horečných příprav a sháněli, předprodávali, kupovali na běžném i černém trhu a vydělávali peníze s Vojto-Stráníkovým obličejem dřepováním u takové podivné slepice, vyjednávali, dokonce i darovali mnohé potraviny. Kolem nás poletoval bůh bůčku, proplouval černý překupník a cupitaly pěstitelky rýže. Nakonec se nám podařilo získat rýži, bůček a dokonce i sakurové květy a slavnost mohla začít.
Mohla za to ta slepice, že se na nejdelší výlet přihlásilo jen pět lidí, protože nás všechny hrozně bolely nohy ze včerejšího dřepování. Došli jsme však všichni a užili si na výletech, limonádu, spoustu příležitostí k hraní efektu, pozvání na vojenskou slavnost a hraní kohoutích zápasů v přehradě.
Bylo nebylo, žili byli, stařenka a stařeček.
Staré Japonsko je známé svými četnými originálními divadly. K pobavení publika používali masky, loutky, existovala divadla typická výrazným líčením herců a dramatickými pohyby, vážné, veselé i poučné hry, hry s vypravěčem i bez vypravěče a podobně. I my jsme si měli připravit ve skupinkách jedno takové představení podle schématu tradičního japonského divadla. Objevily se příběhy o bratrech kohoutech, kteří se nenáviděli tak, až se zabili, příběhy o stařence, stařečkovi a zlé jezince, o princezně, která kvůli své pýše zošklivěla a mnoho dalších nezapomenutelných kusů.
Po takto obohacující činnosti nás čekal táborák, na němž jsme s ostatními mohli sdílet své dojmy z viděných divadelních her.
Kdo dokáže postavit nejvyšší pagodu z dřívek? Pouze ten, kdo správně vyluští a splní co nejvíce rafinovaných hádanek, úloh, pohybových úkolů, sudoku a dalších.
Následoval labyrint, zapeklitá to hra, která, ač nám trvala do časných ranních hodin, nedopřála nám víc než pár písmenek a ještě k tomu špatných.
Komu by se chtělo v chladivém dešti běhat venku, když může u teplého voňavého čaje hrát zajímavé karetní, deskové a jiné hry se svými kamarády, zachumlán v dece a obklopen příjemným světlem? No, nikomu. A proto jsme celé odpoledne byli nahoře v útulné sněmovně a hráli hry.
Po celodenním odborném výletu následoval tradiční klidný umělecký LitHud, neboli literárně-hudební večer, při němž každý z účastníků i organizátorů může ukázat nějakou svou dovednost, jakou je hra na nástroj, ukázat svou uměleckou tvorbu, přečíst úryvek z knížky, přednést báseň či ukázat video nebo pustit nějakou písničku. V nádherné atmosféře světýlky vyzdobené sněmovny jsme si mohli poslechnout melancholické básně, prohlédnout si obrázky květin a živočichů nakreslených pastelkou, poslechnout si hru na pozoun a housle, popřemýšlet si u čtení pasáží ze satanské bible, zasmát se vtipné písničce japonského interpreta "Chicken attack" nebo shlédnout bojovou sestavu s japonskou zbraní katanou a wakizaši. Celý večer byl nádherný a zapsal se do mé paměti jako jeden z nejkrásnějších okamžiků japonského Arachne.
Naším úkolem bylo vlastnoručně zabít, odrat, upéct a sníst živé (pak už mrtvé) kuře. Myslím, že pro představu stačí.
Naším úkolem bylo dovést člena se zavázanýma očima ke karimatce uprostřed louky. Tento člen měl zároveň za úkol dotýkat se všech lidí okolo, čímž způsobil, že se museli vrátit zpátky, a to bez karimatky.
Japonská příroda se jen hemží všelijakými duchy a příšerkami, které mají někdy i tu schopnost, zabít člověka pouze tím, že se na ně onen nešťastník podívá. Se zavázanýma očima, držíc se jeden druhého, vedl nás zkušený průvodce skrz japonský tajemný les. Kolem nás lítali duchové a snažili se nás vyděsit k smrti a donutit nás sundat si šátky. To se naštěstí nikomu z nich nepodařilo a nebezpečnou cestu jsme zvládli. Průvodce nás zavedl do jeskyně, kde létali mystičtí fosforeskující netopýři velmi specifického vzhledu a ozvěna máchání jejich křídel se odrážela od kamenných stěn. Zde jsme měli přespat. Ke třetí hodině ranní nás probudil hlas, který nás naléhavě posílal zastavit vodního draka, který hrozil udělat povodeň, aby zamezil otevření se Japonska světu. Museli jsme se ihned sbalit a v malých skupinkách, v temnu japonské noci se vydat hledat duchy lesa, aby nám dali vše potřebné na zastavení vodního draka. Dlouhá cesta nás zavedla k vílám a bůžkům, duchům i příšerám a nám se lstí podařilo získat vše, co by mohlo obměkčit draka. Rychle jsme vyrazili až k jezeru, kde už jsme našli ono obří stvoření. Bytost s dlouhým ocasem, která si spokojeně plula na hladině a jen čekala, až bude moci rozpoutat zkázu. Drakovi jsme nabídli vše, co jsme měli, dokonce i maliny, a on nás ochotně povozil na svém hřbetě a povodeň nerozpoutal.
Draka jsme zastavili, ale čas se nám bohužel zastavit nepodařilo. Proto se nachýlil poslední sněm, poslední rozloučení fosilů a poslední Arachní hostina, na níž jsme měli větrníky, suši a další dobroty. Pak jsme do rána tancovali v rytmu písně Welcome Home a dalších, psali vzkazníčky a zpívali, debatovali a podobně.
Japonské Arachne bylo nezapomenutelné, mystické, fantastické, tajuplné, veselé i biologicky zajímavé. A každý, kdo se ho zúčastnil by se jistě rád vydal až na konec světa k duchům lesa pro něco, co by dokázalo vrátit čas na léto roku 2021.
Mgr. Lukáš Falteisek, Ph.D., Katedra ekologie – přednáška Vznik života, vedení odborného výletu a odborného projektu
RNDr. Zuzana Chumová, Ph.D., Katedra botaniky/BÚ AV ČR – botanicko-zoologická vycházka, praktikum Genotypování rostlin, vedení odborného projektu, botanická výstavka
doc. RNDr. Martin Košťák, Ph.D., Ústav geologie a paleontologie – přednáška Paleobiologie
Mgr. Martin Kuthan, Ph.D., Katedra genetiky a mikrobiologie – přednáška Buněčný trojboj, vedení odborného projektu
prof. RNDr. Adam Petrusek, Ph.D., Katedra ekologie – přednáška Mořská biologie
RNDr. Tereza Petrusková, Ph.D., Katedra ekologie – přednáška Bioakustika
Bc. Václav Bočan – přednáška Buněčný trojboj, vedení odborného projektu
Mgr. Daniel Benda – botanicko-zoologická vycházka, zoologická výstavka
Mgr. Klára Daňková – hlavní vedoucí soustředění, botanicko-zoologická vycházka, vedení odborného výletu a odborného projektu
Mgr. Miloš Duchoslav – praktikum Genotypování rostlin
Mgr. Magdalena Gajdošová – koordinace odborného programu, přednáška Mořská parazitologie
Mgr. Jiří Hadrava – přednáška Ostrovní biogeografie, vedení odborného projektu
Eliška Havlíčková – koordinace odborného programu, vedení odborného výletu, odborného projektu a mimoodborného programu, botanická výstavka
Mgr. Lukáš Janošík – Mykologické praktikum, botanicko-zoologická vycházka, vedení odborného výletu a odborného projektu, zoologická výstavka
Bc. Kateřina Kubíková – vedení odborného výletu
Bc. Eva Matoušková – přednáška Buněčný trojboj, vedení odborného výletu, odborného projektu a mimoodborného programu
Vendula Sedláková – Mykologické praktikum, vedení odborného projektu a mimoodborného programu
Bc. Markéta Staňková – hlavní vedoucí mimoodborného programu, vedení odborného projektu
Šimon Zeman – vedení odborného výletu
Bc. Matěj Znamínko – vedení odborného projektu a mimoodborného programu
RNDr. Martin Golan, Ph.D. – vedení mimoodborného programu
prof. RNDr. Michal Horsák, Ph.D., Přírodovědecká fakulta MUNI – přednáška Čtvrtohory, botanicko-zoologická vycházka
Kristýna Jachnická – přednáška Island?
MUDr. Jan Kadlec, Psychiatrická nemocnice Bohnice – přednáška Jak poznat, že jsem se zbláznil
Simona Macháčová, ÚMG AV ČR – přednáška Evolučně vývojová biologie
Anežka Marko, 2. lékařská fakulta UK – přednáška Zlomeniny, vedení odborného projektu
Kristýna Revajová, Technická univerzita v Liberci – vedení mimoodborného programu
Marie Reslová, vedení mimoodborného programu
Mgr. Dagmar Říhová, Ph.D., Pedagogická fakulta UK – vedení odborného výletu
Michael Salem, Vysoká škola chemicko-technologická – vedení odborného projektu a mimoodborného programu
Martin Schir, Univerzita Palackého v Olomouci – přednáška Život v Japonsku
Miroslav Soukup, Unipetrol – vedení odborného projektu a mimoodborného programu
Mgr. Vojtěch Stráník, Ministerstvo životního prostředí – vedení mimoodborného programu
prof. Mgr. Petr Svoboda, Ph.D., Ústav molekulární genetiky AV ČR – přednáška Genetika a epigenetika na molekulární úrovni
Stejně jako v jiných letech by soustředění nemohlo proběhnout v takovém rozsahu bez přispění našich milých sponzorů, kterým tímto velmi děkujeme.
Největší podporu tradičně poskytla Biologická sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, a to jak finanční, tak materiální. Různé katedry (především Katedra učitelství a didaktiky biologie, ale také Katedra genetiky a mikrobiologie a Katedra zoologie) zapůjčily na soustředění kvalitní laboratorní a terénní přístroje a optiku, sbírkový materiál, literaturu, řadu drobných laboratorních a terénních pomůcek a nezbytnou elektroniku (dataprojektory, notebooky, promítací plátno).
V letošním roce bylo soustředění finančně podpořeno také v rámci projektu Biologie po „škole“ – mimoškolní vzdělávací aktivity pro žáky středních škol financovaného z dotačního programu MŠMT Podpora nadaných žáků základních a středních škol.
Velmi si vážíme také přízně, kterou nám již několik let projevují redakce časopisů Živa a Vesmír, které věnovaly ukázkové výtisky a předplatné časopisů. Tyto populárně naučné časopisy jsou vždy mezi účastníky vítaným prostředkem k rozšíření přírodovědných obzorů.
