Sdružení Arachne
Srpen začínal slunnými dny, které přímo lákaly k cestování do exotických krajin. Shodou okolností 3. srpna začínalo First International Tropical Symposium na malém tichomořském ostrůvku jménem Domašov nad Bystřicí. Není proto divu, že se v našem pětihvězdičkovém hotelu sešli vědci z celého světa. Kromě takto zapálených biologů se ale na našem ostrově objevilo i pár hudebníků, kteří nastoupili do špatného letadla. Ve stejnou dobu totiž odlétalo i letadlo na vedlejší ostrov, kde se konala First International Tropical Symphony.
První dny probíhaly podle plánu. Zajímaví hosté přednášeli úžasné odborné přednášky. Mezi přednášející patřil třeba Martin Škorpík, který rozebíral téma ochrany přírody, Miloš Duchoslav přednášel o fotosyntéze, Martin Kuthan vysvětloval základy molekulární biologie a legendou symposia se stal Jaroslav Pavlíček se svou nabitou přednáškou o přežití v divočině. V tu dobu ještě nikdo netušil, že si právě získané vědomosti již brzy vyzkouší i v praxi.
Třetí den se jasné tropické slunce skrylo za mraky. Byla to pouze předzvěst událostí, které se blížily. Do noci se rozezněly sirény oznamující stav ohrožení. Účastníci konference museli rychle opustit útulný hotel a vydat se na strastiplnou cestu džunglí, kde kromě neprostupného terénu čekaly i další nástrahy, jak v podobě obřího hmyzu a lidožravých pavoukovců, typických pro deštné pralesy, tak i tajemné magie domorodců. Nemilosrdná džungle ohrožovala mladé vědce na životech, nezřídka se stalo, že někdo přišel o jednu ze svých končetin, zrak či hlas. Když se úspěšným skupinám podařilo doputovat až k léčivé řece a přežít v děsivém pralese až do rána, šťastně se vracely zpět do pohodlí hotelu. Již cestou však přeživší poznávali, že ostrov nezůstal takový, jaký si jej pamatovali. V historii navždy zůstane bod zvratu připisován noci z 5. na 6. srpna 2019. Nastala apokalypsa.
Biologové však mají tuhý kořínek, a tak se rozhodli držet se do posledního dechu. Celé osazenstvo konference ze všech sil shánělo jídlo, vynalézalo léky na nové nemoci, které se v těchto podmínkách uchytily, ale i podnikalo nebezpečné výpravy za domorodci. Účastníci byli ochotní během jediného dne ujít 60 km pro získání informací o tom, jak přežít v místních podmínkách. Jiná skupina chodila hodiny a hodiny a hledala nejvyšší bod ostrova, ze kterého by se rozhlédla, nebo snad dala signál na pevninu. Další účastníci symposia se zas rozhodli vykonat pouť a naklonit si místní božstvo, původním obyvatelstvem uctívaného Velkého Želváka.
Záchranu ale nepřivezlo ani pár zbloudilých duší, které na ostrov dorazily. Několik zahnal příboj přímo na dvůr hotelu. Raněné pak zachraňovali účastníci konference svými perfektními lékařskými dovednostmi. Noví přibyvší v kolektivu přispívali svojí rukou k dílu. Třeba David Zelinka všem připomněl, že ani apokalypsa není až takové utrpení. Ve spolupráci s Májou zahráli divadlo A lidé žijí. Abdul. o poválečném životě v Čečně.
Ani ve chvílích, kdy se vše zdálo ztracené, však účastníci nepropadali trudomyslnosti. Snažili se užít si poslední chvíle, jak nejlépe dokázali – tedy po vědecku. Konference pokračovala, přednášky probíhaly den co den, jako by za okny neprobíhala apokalypsa. Dokonce i odborné výlety byly organizovány. V novém prostředí se objevovaly nejrůznější formy zmutovaných organismů a jak jistě každý chápe, ty bylo nutné prozkoumat.
Jenže i přes veškeré pozitivní myšlení nešlo zapřít, že svět jde do kopru. Účastníky sužovaly neznámé choroby a na pozdějších výpravách už bylo nutné oddělit méně výkonnou kriplí skupinku, která navíc vykazovala známky nakažlivosti až na úrovni biohazardu. Bylo to nevyhnutelné – přišel den, který se zdál být posledním. Vědci vzdali pátrání po záchraně a na místo toho uspořádali vědecký večer. Vystavili všechny postery a až do půlnoci přednášela jedna skupina za druhou své projekty. Celou noc vedli učené disputace. Kolektivní vědomosti se prohlubovaly a k tomu bylo servírováno poslední jídlo, jež na ostrově zbylo.
Ač se to zdálo neuvěřitelné, nastal i další den. Šedavá obloha stále nespadla na zem, konec světa ještě nenastal. Situace byla neúnosná, veškeré jídlo se snědlo a vědci začali pochybovat o svém zdravém rozumu na tolik, že šli dobrovolně psát testy, kterými si ověřovali své znalosti.
Ale zázraky se dějí. To dokázal nález zvláštní modré krabičky s nastavitelnými čísly. Nejdříve nikdo nevěděl, o co jde, ale jedna domorodkyně, jež se přes nevoli vedení přistěhovala do hotelu za účelem dojídání zbytků jídla po hostech, měla životně důležitou zkušenost. V dětství byla zajata vojáky, kteří používali stejný přístroj pro šifrovanou komunikaci s okolním světem. Strojek měl začít fungovat po zadání souřadnic některé ze starých vojenských základen. A tak bylo potřeba rozdělit skupiny a vydat se na cestu za vojenskými základnami s úsměvem na rtech, s odhodláním položit život za svůj úkol a nadějí, že alespoň jedna ze čtyř skupin bude úspěšná.
Všechny skupiny vyrazily ještě ten večer, unavené po náročném dnu. Jejich cesta byla dlouhá: Pokaždé když nalezly jeden z bodů, který byl zaznačen na přístroji, byly poslány na další, ještě vzdálenější bod. Nakonec však po 16 hodinách chůze náročným terénem s rozličnými překážkami a jen po několika málo hodinách spánku v polních (případně lesních, nebo nádražních) podmínkách čety skutečně našly kýženou vojenskou základnu. Po zadání souřadnic strojek odpověděl devítimístným číslem – telefonním číslem. Telefonním číslem na pevninu. Všichni účastníci konference byli zachráněni! Už zbývala jen cesta zpět. Opět stejně nevypočitatelnou krajinou, která zdaleka neodpovídala preapokalyptickým mapám. Tam, kde měla vést modře značená turistická cesta, byla jen neprostupná podmáčená džungle, plná jedovatých rostlin jako třeba tropických kopřiv, nebo do krve drásajících tropických ostružin či bodláků. Přes to, co kdysi bývalo cestou, ležely popadané stromy a pod nimi se tvořily kaluže pohyblivých písků. Prostě správné dobrodružství.
Ještě ten den, pozdě večer, dorazila i poslední skupina zpět do hotelu. Všichni dobrodruzi byli živí a v rámci možností zdraví a až do rána se slavila záchrana ostrova. Následující den skutečně přijela záchranná loď z pevniny, která odvezla všechny účastníky zpět domů.
Klára & Dan
Mgr. Miloš Duchoslav, Katedra experimentální biologie rostlin – přednáška Fotosyntéza a vedení odborného projektu
Mgr. Lukáš Falteisek, Ph.D., Katedra ekologie – přednáška Život ve tmě a vedení odborného projektu
RNDr. Zuzana Chumová, Ph.D., Katedra botaniky – vedení odborného projektu a vedení mimoodborného programu
RNDr. Zdeněk Janovský, Ph.D., Katedra botaniky – přednáška Životní strategie rostlin
Mgr. Karel Kodejš, Katedra zoologie – praktikum Pitva olihně
Mgr. Martin Kuthan, Ph.D., Katedra genetiky a mikrobiologie – přednášky Základy molekuláry a Priony, vedení odborného projektu
Mgr. Peter Mikula, Katedra zoologie – přednáška Tropy z pohledu biologa
Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., Katedra ekologie – přednáška Invaze
RNDr. Roman Šolc, Ph.D., Katedra antropologie a genetiky člověka – přednáška Evoluce člověka
Mgr. Martin Weiser, Ph.D., Katedra botaniky – Botanicko-zoologická vycházka a přednáška Kořeny v akci
