Sdružení Arachne
24.–29.10.2025
Hlavním cílem pátečního dne bylo shromáždit všechny účastníky v tom správném Skleném, totiž, jak pravila již pozvánka, ve Skleném v okrese Žďár nad Sázavou, nikoli ve Skleném nad Oslavou v témže okrese, ve Skleném v sousedním okrese Svitavy, ve Skleném, které je částí obce Malá Morava v okrese Šumperk či dokonce ve Skleném v okrese Turčianske Teplice v sousedním státě našich slovenských bratří. Zatímco většina účastníků zřejmě zdárně dorazila doporučeným spojem, senátní delegaci, jež cestovala vlakem o dvě hodiny dřívějším, ve Žďáru nad Sázavou ujel autobus doslova před očima. Pod vlivem této nespravedlnosti světa se vydali shánět predivo do místního kauflandu a svůj příjezd na objekt touto veřejně prospěšnou činností odložili o dobrých pár hodin.
Již všichni pospolu jsme povečeřeli dýňovou polévku a sešli se na prvním sněmu. Kromě tradičních organizačních informací prokládaných písněmi jsme zde byli také seznámeni s Ústavou Arachne a s členy senátu, klíčového kontrolního orgánu našeho demokratického státu. Po navazujícím bloku seznamovacích her nadešel konečně čas prvních arachních demokratických voleb.
Na post prezidenta v pátek kandidovali tři z našich občanů: senátem podpořená Julie Vrtková (č. 1), Miky (č. 2) a Míša Staněk (č. 3), který zvítězil a jak ve svém programu slíbil, přes noc napekl na snídani veliké prezidentské koláče. Kdo nepekl, ten spal; někteří z nás se uložili v nevytápěných chatkách na zahradě.
Se sobotním dnem jsme se přivítali na jinovatkou pokrytém hřišti před objektem, kde jsme se v rámci rozcvičky naučili, jak se správně chodí k volbám. Po snídani nás čekala přednáška od pána ze Sdružení krajina, které se stará o místní biologicky cenná místa, zejména podmáčené louky.
Záhy po přednášce jsme se vydali na výlety. Rozdělení účastníků proběhlo veskrze dichotomicky dle následujícího klíče:
1 Chcete navštívit poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře?
1a Ne. ......... turistický výlet vyrážející přímo z objektu
1b Ano. ........ 2 koukejte ráno stihnout autobus do Žďáru nad Sázavou
2 Chcete vidět i další kostely?
2a Ne. .......... kostelní výlet na zpáteční cestě navštěvující několik PP
2b Ano. ......... mnohokostelní výlet obdivující kromě biodiverzity další stavby Žďáru
Já jsem se připojila k výletu mnokostelnímu, proto mohu podat podrobnější svědectví o jeho zážitcích. Na Zelené hoře na nás čekala prohlídka poutního areálu s průvodkyní: prohlédli jsme si Santiniho kostel na pěticípém půdorysu s ambity, které jej ve tvaru desetiramenné hvězdy obklopují; dozvěděli jsme se, že kdysi poutníci přenocující v ambitech dokonce umrzali, což vzbudilo sympatie a mírné obavy v těch, kdož trávili noc v chatkách namísto v objektu; byli jsme upozorněni na důmyslně skrytá schodiště a několikero zobrazení vyříznutého jazyka jakožto symbolu Jana Nepomuckého. Po prohlídce jsme na Zelené hoře ještě poobědvali: vně ambitů foukalo tak studeně, že teplý čaj z termosky v podstatě ztráty tepla pocitově nestačil vyrovnávat.
Teprve poté jsme se oddělili od druhého kostelního výletu a již v umenšeném počtu obešli Konventský rybník. Skrze zavřenou mříž jsme nahlédli na Krchůvek, malý Santinim navržený barokní hřbitov, a na hodnou chvíli se zastavili na žďárském zámku. Býval původně klášterem a kromě toalet jsme zde nemohli nenavštívit baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, na jejíž barokní přestavbě se podílel – jak by již laskavý čtenář jistě uhodnul – opět Jan Blažej Santini.
O kousek dál jsme přešli barokní most přes Stržský potok a podél Sázavy se vydali hlouběji do Žďáru. Chvíli potom, co začalo pršet, jsme se ještě na chvíli schovali do kostela svatého Prokopa. Posléze jsme se kolem polikliniky a střední průmyslové školy napojili na modrou turistickou značku a kolem půl páté odpolední jsme konečně slavně opustili město.
Dál poprchávalo a zpáteční cesta už byla vyplněná hlavně pochodem. Na jednom místě, když jsme z lesa vyšli na mírně vyvýšenou křižovatku, jsme se zastavili, abychom si demonstrovali některé nasbírané organismy, z nichž stojí za zmínku střevlíček ošlejchový. Zatímco jsme tam stáli, nebe se trochu roztrhlo, zasvítilo slunce a na východě se objevila epesní dvojitá duha.
Do Skleného jsme dorazili až za tmy, ale čekala nás večeře a hlavně druhé demokratické volby. Kandidáti byli napodruhé také tři: Nehonza (č. 1), za Malou stranu velkých změn kandidoval Zdebro (č. 2) a do třetice nastoupil Franta Váňa (č. 3). Snad díky příslibu zítřejšího oběda či otevřeně projevené podpoře předchozího prezidenta ve volbách zvítězil Zdebro.
Za zmínku stojí ještě jeden tento večer pozorovaný fenomén, a to je migrace části obyvatelstva chatek do volných míst na objektu.
Nedělní dopoledne bylo přímo nabité odbornými i neodbornými workshopy, které si připravili občané z řad účastníků i senátu a ostatní si je mohli podle své libovůle vyzkoušet. Diverzita byla vskutku rozličná: kaligrafie, pájení, poučení o lišejnících, první psychická pomoc, vyrábění křížovek, hloubkový tisk technikou suché jehly, ruční šití sešitů nebo ochutnávka čaje.
Dle předvolebního slibu k obědu prezident a jeho strana připravili výtečnou svíčkovou. To ovšem pro kuchyň toho dne nebyla zdaleka poslední zátěž.
Na odpoledne totiž senát připravil odvážný sociální experiment, kterému k reality show v podstatě scházela jenom přítomnost kamer. Hlavním cílem bylo vytvořit večeři, jenomže to by nemělo žádného ducha, kdyby komplexnost této hry měla míru namísto Míry. Pochopitelně proběhlo rozskupinkování do týmů, a pak už se mohlo začít soutěžit.
Prvním úkolem bylo za určený čas nakrájet cibuli na pravidelné kousky o dané velikosti. Pořadí, jehož v této disciplíně týmy dosáhly, mělo nadále vliv na výběr surovin z několika tematických balíků. Částečná nahodilost spoluhráčů a surovin ale není dostatečně dramatická, proto přicházejí na řadu samotná zadání! Každý tým by měl vyrobit jedno jídlo na plotně, jedno v troubě, jedno na ohni, jedno tepelně neupravené a jeden nápoj. Kuchyň je na nás všechny pochopitelně malá, takže základnu má každý tým u jednoho stolu v jídelně. Zavládne všeobecný mumraj a hluk, ustavičně dochází ostré nože i další nádobí, myčka jede na plné obrátky a venku – kde se plní část výzvy s ohněm – sněží. Během odpoledne dojde na dva doplňkové kvízy, v nichž mají soutěžící možnost získat výhodu navíc, například koření.
V průběhu dne dorazil jakožto člen senátu Mišák, aby mohl spolu s Mírou, Eliškou a Pepou zasednout v porotě. Kromě přípravy pokrmů měly týmy za úkol si připravit také to, jak je budou porotě prezentovat: došlo na scénky, hudební nástroje i plakáty. Hlavní ale je, že nakonec jsme se všichni navečeřeli.
Prezidentskými kandidáty pro dnešní den byli Lea (č. 1), Miloš nezapomenutelně vtělený Danem Čičovským (č. 2), Konvička (č. 3) jako nástupce za Malou stranu velkých změn a Mišák (č. 4) z řad senátu. Malá strana velkých změn obhájila svůj mandát.
Večer zpříjemnila občanská iniciativa ve formě tančírny, která se protáhla až do pozdních nočních hodin. Bohužel k ní nemohu podat osobní svědectví, ale dle délky trvání a zpráv spoluobčanů se mimořádně vydařila.
Pondělí se neslo ve znamení dobrovolnické prospěšné činnosti, došlo totiž na tradiční podzimkovou brigádu, která letos spočívala v údržbě několika blízkých podmáčených luk. Bylo nás hodně, tudíž nám byly svěřeny dvě cílové lokality: na PR Olšina jsme prořezávali náletové dřeviny a na PP Sklenské louky uklízeli zbytky biomasy po plošné likvidaci vrbiček, která proběhla nedávno.
U Sklenských luk se s námi potkaly dvě paní z CHKO, jež nám zapůjčily část nářadí, kromě něj ale dovezly i várnici čaje a ovocnou buchtu. Byl to od nich dobrý tah, jak zvednout morálku, protože celý den vlezle pršelo a čvachtalo nám v botách. Na různé lidi mělo počasí různý vliv: někdo by se byl nejradši po vzoru jaků otočil zády proti větru a zachumlal do relativního tepla své nepromokavé bundy, u jiných, kteří se hůře oblékli, to buďto probouzelo nadprůměrnou pracovitost, neboť od podchlazení je dělila jenom ustavičná svalová aktivita, anebo pokusy o občanské protesty a žádosti o návrat někam pod střechu. Drtivá většina z nás však i přes nepřízeň počasí vytrvala a na objekt jsme se celí zabahnění vrátili až poté, co bylo dokonáno. Budova, ve které jsme sídlili, se vyznačovala prakticky neexistencí klasických radiátorů a podle obdržených pokynů jsme svoje mokré oblečení sušili pomocí podlahového vytápění v jídelně, jehož výkon byl v průběhu podzimek postupně pouze zvyšován. V určitém bodě se tak jídelnová podlaha přehoupla z původního stavu, kdy díky vytápění nebyla tak ledová jako zbytek dlaždic v domě, do stavu nového, v němž vysloveně hřála, což vedlo na určitých místech ke spontánní agregaci osob způsobem nikoli nepodobným kočkám.
V posledních volbách bojovalo o post prezidenta rekordní množství kandidátů. Byli jimi Lopateřina Konečná v podání Salome (č. 1), která se rozhodla zapojit i přes předchozí neúspěchy své strany (za niž kandidovali například Franta Váňa nebo Miloš); Týna (č. 2); Jirka (č. 3) kandidující v duchu urzovského odmítnutí státu; senátem postavený Ivan (č. 4) slibující pevnou ruku, mnoho práce a teplo na příděl; a navrátivší se Míša Staněk (č. 5) s pokusem obhájit svůj prvoprezidentský mandát, pomyslně přebírající žezlo zpět od Malé strany velkých změn, jejíž členové naši demokratickou výpravu předčasně opustili, aby se navrátili do školy.
Přes svou nesympatičnost a zcela proti očekávání zvítězil senátní kandidát, a to drtivou převahou sedmadvaceti hlasů o dvacet přesahující Staňka na druhém místě. Nepopiratelná spojitost kandidáta se senátem a také fakt, že senát obhospodařuje volby a nepodléhá téměř žádné regulaci ani dohledu jiného orgánu státní správy, u části veřejnosti vzbudily určitou nedůvěru a někteří politicky uvědomělejší spoluobčané začali shánět co největší množství podpisů za účelem vyslovit proběhlým volbám nedůvěru a požadovat volby nové. Objekt bzučel jako úl. Senát po předložení petici posoudil, a ačkoli uznal její možnou oprávněnost, prohlásil ji za nedostatečně podloženou a bez dalších důkazů se jí odmítl zabývat.
Jak jste jistě pochopili, byla hra.
V jejím průběhu jsme hledali střípky informací. Začínaly u potenciálně podezřelých výroků v tisku a výpočtů volebních vyhlídek, ale postupně se nám celá kauza odkryla do nečekaných detailů: nalezli jsme chemický rozbor čaje, kterým byla omámena volební komise, a nakonec i audiozáznam toho, jak Ivanův „markytingový tým“ celou akci naplánoval. V průběhu pátrání jsme se navíc museli těmto zkorumpovaným členům senátů vyhýbat, a nebyla by to noční hra, kdyby u toho někdo nespadl do potoka. Nakonec jsme se ale informačně obohaceni navrátili na objekt a podle získaných indicií nalezli místo, kde byla zastrčená původní urna s pravými hlasy, dle nichž volby ve skutečnosti opanoval Míša Staněk.
V úterý nás čekaly odborné exkurze. Opět jsme se rozdělili na několik výletů, ten náš se vydal na jihovýchod přes Vlachovice. Nejzazším bodem byl televizní vysílač na Harusově kopci, ale biologicky nejsignifikantnější asi prameniště PP Pernovka s rosnatkou, suchopýrem a zábělníkem bahenním, a také vypuštěný rybník Sykovec, kde jsme pozorovali maličkou bahničku jehlovitou. Před návratem do Skleného jsme se v sousední obci Tři Studně ještě vyfotili se sochou Hejkala Pepina.
Navečer jsem podzimkám v krátké přednášce pověděla něco málo o guaninových krystalech v organismech. Po sněmu se již demokratické volby nekonaly, protože nazítří jsme se měli rozjet do svých domovů, ale na posledních patnáct hodin našeho podzimního soustředění vyhlásil sever, totiž lidé, kteří celou dobu vydrželi bydlet v nevytápěných chatičkách na zahradě, na našem arachním státu nezávislost, již deklarovali spolu s nadějí na zachování dobrých mezinárodních vztahů.
Po bleskovém patnáctiminutovém úklidu, který nám měl ulehčit zítřejší ráno, jsme se už mohli naplno věnovat aktivitám posledního arachního večera: někdo snad spánku, ale pro mnoho z nás to bylo kytaření, zpěv a hovor až do hodin, které by se daly nazvat brzce ranními.
Na středu nezbývalo už nic, jenom úklid a odjezd. Při čekání na autobus jsme splnili ještě poslední milý úkol: zaplnit sklenskou poštovní schránku hromadou pohledů adresovaných spoustě nepřítomných lidí, dlících toho času v ČR i v zahraničí.
Míša Š.
Více fotek od Kodulky, Kláry a Elišky, Veroniky a všech ostatních.
Odkaz na původní pozvánku: zde
