Sdružení Arachne
Gazette Mail! Zvláštní vydání! Autentické a nekrácené vyprávění o zážitcích jednoho Arachňáka!
Stojím na nádraží našeho městečka a snažím se splynout s davem, ten mi však, jakožto postavě jak vystřižené z trhů viktoriánské Anglie, kýženou anonymitu nedopřává. Slib je však slib a ty se plní. Na místo srazu s ostatními Arachňáky dorážím s hadrovým kvítím ve vlasech, velkou kyticí a dílem osudu také s okurkami čouhajícími z batohu, které mi rodičovstvo podstrčilo se slovy, ať se s nimi neopovažuji vracet, protože už to doma nemůže nikdo ani vidět. To prostě chceš.
První pozdravy, první šprýmy a plna dojmů se naše hvězdná sestava květinářek, sirotků, podkoního a služebné skládá do auto-busu. Už od této chvíle vím, že následujících čtrnáct dní přinese mnoho zajímavého.
Nastal ten přeslavný moment, kdy se mi do plic zaryl čerstvý horský vzduch Jizerek. Bagáž na záda, utáhnout popruhy a hurá vstříc novým zážitkům!
Nabaleni jako šerpové kráčíme odvážně kupředu, poohlížíme se po křísech, z pangejtu sbíráme mrtvou kunu, zasvěcu-jeme se do problematiky viktoriánské květomluvy. Již od počátku nám bylo jasné, že velice užitečná bude bršlice kozí noha: Tvé upřímnosti není třeba, a kakost luční: Sejdeme se v besídce, pro účely Arachne modifikované na Sejdeme se v laborce… No a já, abych vyjádřila své rozpoložení, bych musela zběsile mávat černýšem vyjadřujíc: Mám radost!)
Cílová rovinka, tedy spíše svažík, k penzionu Lumka, který se nám má stát pro nějakou dobu novým domovem.
Ve dveřích nás vítá rázný autoritativní strážce ulic Londýna, ze kterého neohroženost bít se za bezpečnost svých občanů jenom tryská. Následuje pořizování lehce kompromitujících fotografií čerstvě příchozích a stále ještě vyvoraných účastníků. Ují-má se nás lokaj, aby nás zavedl do přidělených salonků, v našem slangu „ghett“, což nejlépe vyjadřuje prostorovou podstatu těchto místností. Vedoucím nejsou kvalitní a blízké vztahy mezi účastníky lhostejné, proto zvolili tuto velice fikanou taktiku: Je prokázáno, že s rostoucí hustotou obyvatel na metr čtvereční pokoje exponenciálně roste vřelost a těsnost přátelských vazeb. První sněm a poznání dalších účastníků. Nechybí ani možnost pokochat se důmyslností převleků a všeobecně skladby naší viktoriánské populace. Dva lékárníci, hafo osiřelců, poněkud maskulinní květinářka z Galicie, zbohatlík, který ukazuje svou sounáležitost s nejnižší třídou tím, že se snaží převlékáním za chudé vcítit se do jejich kůže (a přivydělává si žebráním), námořní-ci a kupa dalších zajímavých postav.
Seznamujeme se. Všechno ze mě padá – obavy, úzkost, nejistota, stud, to vše nahradila krystalická radost, uvolnění, oddych… Smějeme se a užíváme si nová i opětovná setkání. Seznamovačkami však večer nekončí – jídelna se rozeznívá zvuky kytar a klavíru, nastává hudební exprese! Prostě dokonalost sama.
A tak jsem se dostala do spárů Arachne, pohltilo mě od první chvíle a ještě dlouho nepustilo. Nyní mi držte palce, poku-sím se do papíru vtisknout pár svých zážitků a to, jak na mě Arachňáci zapůsobili i co mi dali.
Ocitli jsme se v devatenáctém století jako pracovní síla najatá průkopníkem Rakušanem-Uherákem inženýrem Jánošem Erömüm. Už jen příjezd na Arachne vás nenechá na pochybách, že pojetí nosného tématu bude ve všech směrech velkolepé. Zapojili jsme se do realizace pokrokového Steam Energy Projectu pod záštitou lorda Yeastwooda a jeho roztomilé chotě O'Maydy. Záhy jsme poznali, že poměry viktoriánské Anglie nebudou tak idylické, jak se mohlo na první pohled zdát, ba že se sláva monarchie zvr-hává v policejní stát (to na vlastní zápěstí okusili ti, kteří byli brutálně zatčeni jako podezřelí z vraždy inženýra). Díky Arachne věřím na reinkarnaci – než jsme stačili pořádně oplakat ztrátu Erömüho, už se na scéně objevila výstřední lady Dalaby, která nějakým prazvláštním způsobem spouštěla asociace s nebohým Rakušanem-Uherákem... Poté, co byla zatčena za vraždu lorda Yeastwooda, přijel rozbouřené mravy zklidnit velebný mnich (který se až příliš podezřele podobal Lady Dalaby). Nad tím vším bděl pohotový šéfredaktor Martin Grammarnasty, odhodlaný podávat svým čtenářům v zásadě ty nejzásadnější informace v místním Gazette Mail.
Každý den začal písní (nebudeme si ale nalhávat, kolik z nás mnohdy chtělo hrající vedoucí nejraději umlčet…) a roz-prouděním krve i protažením mimických svalů na rozcvičce. To je více než potřeba, neboť nejen bránice během dne dostane pořádně zabrat. Rozcvičky vám zároveň dají hodně do života. Kde jinde než na Arachne dostanete příležitost naučit se slovenšti-nu (či snad rakousko-uherštinu), simulovat gelovou elektroforézu, stát se torpédoborcem, projít evolucí nebo si zahrát na vanda-ly a řádně rozhoupat oranžového žigulika i s jeho spícím osazenstvem?
Po snídani (nebo spíše rozcvičce číslo dvě, obstarat si potravu v davu lidí nebývá vždy jednoduché) nastal jeden z klíčo-vých bodů dne. Ano, tušíte správně: odborný program.
Nezaháleli jsme v nasávání nových poznatků na poli biologie, geologie, chemie či fyziky. Vyslechli jsme si bezpočet exklusivních přednášek, odborně jsme se kochali druhovou diverzitou nekrofilních druhů hmyzu, zahloubali se do mikrosko-pických krás hub, obdivovali fytocenózu okolí, genotypovali jsme o sto šest a prováděli podobné příjemné taškařice. Seznámili jsme se s poutavými příběhy molekulární biologie, vyslechli výklad fluorescence, zabývali se inteligencí živočichů, zamýšleli se nad definicí druhu či poslouchali přednášku z evoluční biologie.
Centrem bádání se stala laborka, tedy změť (pracovníci zodpovědní za pořádek budou po zásluze potrestáni, pozn. redakce) automatických pipet, centrifug, PCR cyklerů, termobločků, krabiček od špiček, mikroskopů a podobných objektů koncentro-vaných v restauraci penzionu modifikované pro naše účely. V rohu září naditá biologická knihovnička a výstavka plná botanic-kých (nechybí doplnění o květomluvu), mykologických, zoologických (= hafo pestřenek) a geologických exponátů. Laborka ovšem figuruje též jako místo socializace – v hrncích kontaminovaných od těžkých kovů (v tomto případě se jedná o nadsázku autorky, pozn. redakce) se vyvařuje čaj a masala, připravuje se cheesecake s borůvkami z polského výletu, vedou se diskuze nejen o vědě.
Vrcholem byl odborný výlet, který nás zavedl za přírodními památkami buď po okolí, nebo až za hranice, k našim polským sousedům. Mně se poštěstilo být součástí polské výpravy a můj hlad po přírodě byl dokonale ukojen. Toliko nádher-ných druhů mechů! Rašeliniště! Blatnice bahenní! Ostřice bažinná! Vlochyně, klikva! Housenka lišaje na vrbovce! Půda rašeliniště houpající se pod nohama (div že jsme nedostali mořskou nemoc!) a seskupení nadšenců se síťkami, atlasy, zkumavkami, každý má co říct, každý je blahem bez sebe a dohromady tvoří pevné soukolí… Co si člověk může přát víc? Samozřejmě, ne úplně všichni byli odvaření z těch všech druhů pestřenek, podivných porostů na kamenech, zetlelé půdy a jiných obskurností, ne každý se hnal kupředu, aby mohl sbírat křísy, ale ani tato frakce snad nebyla ochuzena o prožitky: Polské lesy jsou plné keříků borůvčí obsypaných záplavou chutných a nad poměry velkých bobulí.
Důkazem, jak moc jsou Arachňáci oddaní přednášejícím, je příhoda z přednášky o forenzních metodách. Byli jsme do výkladu zabráni natolik, že nás nerozhodil ani šílený pláč, hlasitý povyk, nářek zarývající se do morku kostí vyluzovaný ctihodnými dámami šokovanými náhlou brutální smrtí lorda Yeastwooda. Namísto toho jsme jednoduše zapřeli dveře a trvali na dokončení přednášky.
Arachňáci jsou také kreativní a inovativní. Pod taktovkou svých obětavých vedoucích se noří do problematiky izolace proteinů či opylování rostlin, jiní neúnavně sestavují fylogram mrkví z morfologických a genetických dat, baterkami vyhánějí motolice ze šnečků a punková odnož se odhodlaně pouští do etologických pokusů na vážkách. Další se vrhají do skoro až inves-tigativní práce a pečlivě zkoumají účinky kapsaicinu na lidský organismus. Na Arachne máme skvělé vedoucí oplývající chilli papričkami. Sláva jim!
Arachňáci v klidu obstojí i na vědecké konferenci. Pokud je ovšem brutální nervozita a výklad metodiky nestrhne nato-lik, že se naprosto ztratí v čase i myšlenkách a nekontrolovatelně se rozpovídají o všem možném…
Arachňáci jdou do všeho po hlavě a s nadšením. Kdyby před normálního smrtelníka někdo postavil lepenkovou krabič-ku, nůžky, tmavou lepicí pásku, alobal, špendlík a řekl, že tímhle na fotografický papír zaznamená obraz, asi by se takovému zadání z plných plic vysmál. Arachňák se však místo toho pustí do práce a výsledky na sebe nenechají dlouho čekat: Na stole mám zarámovaný náš skupinový portrét zachycený přes dírkovou komoru. Jiné skupiny vytvořily funkční telegraf (byly zde dokonce i pokusy vysílat po drátě vedoucím do pokoje zprávy morseovkou), horkovzdušný balón a jiné výdobytky tehdejší doby.
Arachňáci se nebojí udělat si ze sebe legraci. Nezaleknou se, když na nástěnce najdou papír se seznamem vynálezů z období viktoriánské Anglie, na které mají za necelou hodinu vymyslet, obsadit a ztvárnit reklamu. Naopak se pouští do brain-stormingu. Byli jsme svědky brilantních nápadů a uchvacujících hereckých výkonů hodných Oscara. Televizní reklamy a jiné škváry by si s našimi výtvory ani nezadaly. Dynamit (v podání velkého Tona), rifle (Každý správný muž nosí rifle! Když mlátit ženy, tak stylově!), injekční stříkačky (a konspirační teorie, jak upíři mají zajištěný stálý přísun krve), otvírák na konzervy, tedy „pohružovák“, zubní pasta Perlička a mnohé další… mně však nad tím vším stojí výstup naší skupiny a neuvěřitelná blahosklon-nost publika, které po nás mělo správně házet kameny a ne nás zahltit potleskem. Tímto se skláním před geniálním nápadem člena našeho tria, který přišel na průkopnické využití ostnatého drátu a stvořil legendu. Dovolte mi prosím ukázku:
[spořádaná viktoriánská panička v poklidu srká čaj, když se k ní připlíží otrhaná postava, z ranečku vytáhne nůž a přitiskne jí ho ke krku]
„Chcete, aby se něco podobného přihodilo i vám?“
„OSTNATÝ DRÁT!“ zaburácí všichni na scéně.
[panička se vysmekne ze sevření]
„Zabraňme invazi z kolonií!“
„OSTNATÝ DRÁT!“ křičí všichni tři a útočící postava přitom bujaře šermuje nožem.
„Ctěme odkaz našich předků!“
„OSTNATÝ DRÁT!“
[útočící postava se rozběhne za paničkou a oba pobíhají kolem]
„Braňme Anglii!“
„OSTNATÝ DRÁT!“
„Za královnu Viktorii!“
„OSTNATÝ DRÁT!“ to už se přidávají i hlasy diváků.
„Nestavme zdi, stavme ploty!“
[představte si ještě několik podobných hesel doprovázených skandováním názvu produktu nejen z úst herců, ale i publika]
„OSTNATÝ DRÁT DO KAŽDÉ RODINY!“
[padá opona]
A takhle nějak se dělá davová psychóza…
Arachňáci dokáží myslet strategicky a perspektivně. K tomu dostali mnoho příležitostí během mimoodborného programu, kde například řešili, jak se dostat z bludiště a prchnout před prasoupírem, jak přemístit věž, jak synchronizovaně v nejkratším mož-ném čase za stálého držení položit klacek k zemi nebo starou dobrou Einsteinovskou hádanku. Aby zde nebyly pouze jenom vážné úkoly vyžadující bystrost ducha, dostali jsme příležitost se řádně odreagovat: Kýble vody, Arachňáci v zástupu, kelímek s vodou přehazovaný od jednoho člena k druhému a zápolení o to, který tým nejdříve naplní požadovaný objem. Nutno dodat, že účastníci Arachne jsou hydrofilní.
Arachňáci neperlí jenom na přednáškách či během her, ale také na poli kultury. Baletí, převlékají se za skřety, skládají básně, předčítají, zpívají, pouští ukázky, tvoří a interpretují hudbu na syntetizátorech, obecenstvo dostanou do kolen scénkou. To vše i s bohatým dobovým cateringem ve stylu anglického čaje o páté.
S Arachne se člověk ani na cestách nenudí, ať preferuje dietní (zanedbatelná trasa a tour de pub), polotučnou (20 km s návštěvou kozí farmy), plnotučnou variantu (překrásných 30 km skalními městy) nebo dokonce kalorickou bombu (60 km přes kopečky, krev, pot, slzy a hafo panoramat). Všude bude obohacen o prožitky, ať už v sociální či čistě estetické rovině. A co tepr-ve, když si vyberete ten správný výlet, kterého se účastní i jedinci s rezonančními dřevěnými nástroji…
Arachne vás naučí plno skvělých a veskrze užitečných věcí. Třeba ignorovat spánkový deficit a zpívat (v mém podání spíše kníkat) do syrových ranních hodin či přesvědčovat ztuhlé svaly, že máte dost síly k vyběhnutí na vrchol sjezdovky. Arachne v některých momentech prolomilo mou plachou náturu, a to ve chvíli, kdy jsme po stavbě metra, všichni zrasení, nasáklí deštěm a potem, pod vlivem vyplavovaných endorfinů odhodili svršky i soudnost a naskákali do bazénu, bouřka nebouřka.
Překonávání vlastních met se nevyhnuli ani někteří vedoucí. Jednoho z nich dokonce čichová stopa tlející biodiverzity donutila k běhu!!!
Nejdražší komoditou na Arachne nejsou valuty ani dolary, váženou entitou je spánek. Jak se říká: spěte, dokud máte čím. Spánek na Arachne je velice diverzifikovaný – buď padnout do bezvědomí na patrovkách, zakempit v jídelně nebo se usadit venku, což s sebou přináší možnost obdivování noční oblohy, svalový termoregulační třes nebo zajímavé momenty. Uprostřed noci vámi někdo zalomcuje: Vstávej, prší! Načež zamžouráte po okolí, vyhrabete se ze spacáku, sbalíte věci a za sílícího deště vybíháte ke dveřím. Může se stát, že je nějaký výtečník zamkne a vy jste odsouzení v tomto nečase zůstat přes noc venku. Tímto bych však chtěla vzdát hold a díky oné osobě, která tam tak hezky zamkla: Bez ní bychom se neuchýlili do stanu a neusínali bychom za zvuku kapek bubnujících do stěn.
Na Arachne se občas může přihodit, že vás z hlubokého blaženého spánku náhle vyruší řev a hlasitý povyk. A ještě lepší je, když se to odehraje hned první noc, kdy to nikdo nečeká. A úplně nejlepší je, když vás v tomhle stavu odvedou na louku (respektive do londýnské kanalizace) a nakáží vám, abyste běhali ke kýblům, z nich něco vzali a utíkali s tím zase zpátky. Vypa-dá to jako jedna z nekonečných modifikací her typu běž-seber-běž na entou, nenechte se ale mýlit: My jsme lovili cetky ze stoky a strážci podzemí (po bližším ohledání se zjistilo, že jde o kanálové příšery, pozn. redakce) nás nenechali ani na chvíli vydechnout! Hnus velebnosti a zápach splašků jsme poznali na vlastní epitely: Bezstarostně poprvé ponoříte ruku do kýble a vyloudíte takový zvuk, jaký byste od sebe nečekali – co je to za sajrajt?!?! Škrob s kyselinou máselnou. Šťavnatá to kombinace. Každá získaná cetka je tedy dílem přemáhání se, úpění a domlouvání vlastním útrobám, aby vzdorovaly dávicímu reflexu.
Kreativita a všeobecně nápaditost vedení mě nepřestává překvapovat. Koho by napadlo, že čaj o páté by se mohl sku-tečně usrkávat v pět hodin ráno? V tu chvíli jsme patrně moc vděčně nevypadali a pokud to působilo, že tento geniální nápad zůstává nedoceněn, je mi to moc líto!
Arachne vám nedá odpočinout. Běhačka, dřepování, káčátka, žabáci, prostě makačka do posledních sil, tu noc spíte asi jen dvě hodiny, druhý den je Labyrint, tam se svižným tempem pohybujete přes kopce a doly tak tři a půl hodiny, spánek opět dvouhodinový, následující den svým svalům postrádajícím hořčík přísně naordinujete klid a zasloužený odpočinek, jenže to přece nejde! Na programu je odchyt netopýrů, takže si zase hezky vyběhnu kopeček nahoru, a jejda, u táboráků se zpívá, tak to tam musím také být… (za pár hodin) usínám vestoje, ale mezi ostatními Arachňáky je mi tak dobře, že se jen těžko odchází do Sleepingtonu. Nakonec pět hodin spánku (jaký to nezvyk!), odborný výlet, večer vyšetřování kriminálního činu… Další den se hraje švédská hra na bázi softballu, jsem v dream teamu (který se nejmenuje jinak než Ostnatý drát a nemusíte se ptát, vyhráli jsme!), v žilách tolik adrenalinu a touhy podat výkon, zapomínám na únavu a běhám až do padnutí (opět nechybí spontánní nas-kákání do bazénu)… Dny se mi spíjí v jeden nasycený monolit plný zážitků, tvarů, barev, aktivit, nedokážu pořádně rozeznat, co se stalo kdy, je toho tolik! Každopádně jsem zjistila, že pokud si chci Arachne užít plnými doušky, musím umět odpočívat za pochodu. Není nutné ani povinné se oddělat a odpírat si spánek, přesto však…
Bolest nohou jednou jistě odezní, ale vzpomínky, ty snad zůstanou.
Na Arachne jsem se kromě určování ostřic naučila také česky. Žežišničník, vole!
Zažila jsem též natolik depresivní koncert, až jsem z něj dostala škytavku. Dnes už také vím, jak se sází na šnečích dosti-zích a jak zajistit svému favoritovi vítězství (vrh přímý). Arachne mě vybavilo zkušenostmi, jak vyjednávat s pouličními trhovci, teď už se jen podívat někam do tropů a zúročit své nabyté poznatky! V chumlu svých arachňáckých kamarádů jsem poznala nové trendy v kloboučnictví – velebné dámy z Ascotu by se svými monstrózními fascinátory padly na kolena zahanbením před naším dvoumetrovým děhelem na hlavě! Na Arachne se mi splnil sen, který trvá už rok: Došla jsem Labyrint, krutopřísně úžasnou noční hru plnou zákeřných otázek, zoufalství, bloudění v kruhu, několik hodin putování noční krajinou… No zkrátka skvělá zábava na dlouhé letní večery!
Má slova, když jsem přišla, jsou natolik výstižná, že je použiji i zde: „To bylo tak dokonalé!“ Letos jsem dostala šanci poznat, jak vypadá Labyrint i z té druhé strany: Nejkrásnější je, když přijdete k dalšímu stanovišti, posvítíte na papír, text je po-dezřele krátký (hlavou vám bleskne: A sakra! Jsme ve slepé uličce!), odhodláte se čelit krutému osudu, očima se pohroužíte do textu a ono tam je… Gratuluji, dokončili jste Labyrint!
Nezbývá než vyjeknout: „My jsme to zvládli, to prostě není možný!!! Já mám takovou radost!“ a ve zbytku cesty domů zasypáváte svého parťáka podobnými výlevy.
Pak když nahlásíte svůj příchod na centrále a jako ty největší hvězdy zakempíte v jídelně, predujete čokoládu, vychut-náváte vyplavující se endorfiny, hraje se, zpívá a vy hezky v teple čekáte na ostatní příchozí a debatujete, kde se asi mohli zasek-nout… Prostě famózní.
Arachne není jenom o běhačkách a strategických hrách, přednáškách či práci na projektech. Připravili nám zde věci a zážitky, před kterými nelze než smeknout. Třeba jednoho dne, kdy jsme dostali dvě hodiny volného času čistě pro nás: mohli jsme jít, kam se nám zachtělo, a po cestě si pročistit hlavu. S obálkou se zajímavými texty, otázkami a úkoly jsme mohli brouzdat kraji-nou a přemýšlet nad věcmi, na které běžně nebývá čas, podívat se na svět jinýma očima, vnímat to, co obyčejně přehlížíme. Vy-bavuji si, jak jsem hned na začátku vyběhla na vrchol sjezdovky, tam jsem se svalila do trávy a náhodně vytáhla otázku. Byl na ní úkol, abychom se pokusili na nějakou dobu vypustit úplně všechny myšlenky a vnímat jen okolí. Fyzická námaha, tráva, roz-prouděný krevní oběh, výhledy do krajiny, bohaté rostlinstvo kolem a zchlazující lehký déšť, na to se nedá zapomenout. Trou-fám si tvrdit, že každému z nás tato „hra“ něco přinesla, poskytla prostor k přemýšlení, urovnání si hodnot a vůbec obdivování samotného procesu myšlení. Já jsem jeden úkol mimo jiné využila také k tomu, abych už konečně zapnula mobil a ozvala se domů (tato hra proběhla zhruba ve ¾ soustředění, pozn. redakce). Vymyslet, správně uchopit a uvést do praxe něco takového nebývá jednoduché. Tady se to podařilo perfektně. Děkujeme!
Na přemýšlení o závažnějších tématech přišla řada i večer v diskuzních skupinkách (medicína, technika, environmenta-listika, vzdělávání). I zde nelze než nevyjádřit vděk za příležitost debatovat o věcech, na které nezbývá prostor.
Vyzdvihnout by se měly i nápaditý systém vzdávání díků na sněmu. Chopin, cylindr a krabička se špendlíky. Kdokoliv měl zapíchnutím špendlíku příležitost vyjevit ostatním, co má na srdci, až se z cylindru málem stal jehelníček…
Vysoce očekávaným a možná i obávaným bodem je samozřejmě závěrečná hra.
Musím podotknout, že vedoucí snad měli to počasí dopředu naplánované, objednané či já nevímco. Ten úžasný déšť při stavbě londýnského metra! A teď toto!
To máte tak. V ovzduší očekávání a napětí, které zaháníme hraním a zpěvem, když tu náhle ve večerních hodinách k nám vtrhne zakrvácený šéfredaktor Gazette Mail, působí velice zoufale, zuřivě nám gestikuluje, co máme dělat, a naznačuje, že ctěná O'Mayda není zřejmě tak rozkošná ochránkyně sirotků, jak se nám dosud jevila. Dostáváme mapu a s nejnutnějšími objek-ty, jako je spacák, karimatka, baterka, pití, doklady, vybavení do deště, vyrážíme do terénu. Je na nás, kdy a zda se do určeného bodu dostaneme (není třeba podotýkat, že je vskutku esenciální najít úkryt před pravou anglickou průtrží mračen a predátorkou O'Maydou).
Fascinuje mě sehranost naší skupiny a přirozená autorita některých z nás. Nemuseli jsme vůbec váhat, hned během našeho hromadného úprku z bezpečí Lumky se zformovalo velitelské jádro, které si vzalo na svá bedra naši bezpečnost a cestu. Po nalezení rozkošného přístřešku na mýtince u zatopeného lomu zajistili hladký průběh vydávání jídla (k dispozici byla jediná lžíce), hospodaření se zásobami, strategické rozmístění zavazadel a spících, modifikace přístřešku během záplav, nadto ochranná opatření před deštěm i ranní buzení.
Co vám budu povídat, mnozí z nás na tuto noc opravdu nezapomenou. Orkán, krupobití, kýble vody versus naše milá plachta. Kombinace, která vám nedovolí ani chvilku se nudit.
Mnohým z nás tato noc dala hodně do života. Někteří poznali, jaké to je topit se ve spánku. Také už vím, jak se dá zba-vit moře pomocí hrnce a lžíce. Když ti někdo říká: Nehýbej se, máš vedle sebe potok, tak to myslí vážně. Když tebou kdosi upro-střed noci zatřese a nakáže ti: Sundej si ponožky!, znamená to, že musíš vyběhnout ven do deště.
Když je všechno úplně na houby, spacák celý mokrý, ráno v nedohlednu, k večeři studené šunkofleky koupající se v kečupu, které musíš ještě jíst z hrsti, kolem tebe samí zapáchající exoti, stoupni si a řekni, že na všechno už kašleš a zbytek noci prostojíš. Poskytneš tím smích ostatním zbídačelým promáčeným přeživším.
V nouzi poznáš přítele. Jsem ráda za to, že jsme se všichni navzájem podrželi. Ne každému se poštěstilo obsadit místo pod plachtou, které by zcela odolávalo přívalovému dešti, ze spacáku některých se daly v klidu ždímat litry vody. Naštěstí jsme k tomu nebyli lhostejní a dotyčným půjčili své erární svršky či dokonce nabídli místo ve spacáku. Jedna věc je spolu skvěle vy-cházet v lepších časech, mnohem hodnotnější ale je dokázat kooperovat i v situaci, kdy podmínky nejsou zdaleka ideální…
Byli však i tací, kteří celou noc prospali jako nemluvňata a nechali si zdát sladké sny o křísech…
Ráno se naše skupinky vydaly do různých koutů Železnobrodska, aby se infiltrovaly na ministerstvo obrany, vnitra, policii a do tajných služeb. Na každém ze stanovišť na vybranou skupinu čekal kromě zásob jídla i pracovník dané instituce s pokyny a loka-cí dalších záchytných bodů. Tato místa byla identifikována na základě obálek označených obrázky struktur, které se tam měly vyskytovat (obrys kalichu na kamenné desce, kaplička,…). Žádná výprava nebyla ochuzena ani o bonus, který byl opravdu vý-živný. Za všechny hovoří následující příhoda: Jedno komando vyslalo svého člena pro bonus, který se měl nacházet na druhé straně řeky. Za nějakou dobu se vyslaný odvážlivec vrátil, kalhoty naskrz promáčené, na noze krvavý šrám a s vražedným vý-razem ve tváři oznamuje ostatním: „Máme se prý vykoupat.“
Kousek po kousku jsme odhalovali trasu na určené místo, kde se máme postavit O'Maydě a překazit její podlé plány na zničení světových metropolí. Po cestě jsme byli zaučováni v profesionálních kamuflážích a maskovacích metodách, jak se na správné supertajné partyzánské komando sluší a patří. V rámci zmatení nepřítele jsme mluvili cizí nesrozumitelnou řečí (prý stačilo, aby se Čech snažil mluvit slovensky a naopak), my se do toho vložili celým tělem i duší a prozpěvovali si věhlasná sym-fonická díla z pera norského skladatele Edvarda Griega, mezi nimi I Dovregubbens hall a Solveigs sang. Nechybělo ani angažo-vané vykřikování nesmyslných německých složenin (jedna osoba jedoucí kolem nás dokonce pozdravila zdviženou pravicí) či nasazení toho nejangloameričtějšího přízvuku, kterého jsme byli schopni (schvaluje 10 Martinů Kuthanů z 9). Další metou bylo splynutí s terénem, k čemuž přímo vybízelo množství haluzí, větví a porostu křídlatky větší než velké.
Po absolvování všech nástrah cesty se všechny skupiny potkaly bez jediné ztráty a pod vedením slovutného a neohro-ženého svobodníka Sidera vyrazila naše vřava do boje. Naším úkolem bylo zneškodnit a zajistit odpalovací zařízení.
Bili jsme se hlava nehlava, karimatka nekarimatka, jenže situace se vyvinula úplně jinak, než si účastníci i vedení mys-lelo. Tedy, o tomto plánu vědělo pět účastníků a asi tři vedoucí…
Na letošním Arachne paralelně figurovala alespoň dvě přísně utajená hnutí. Zatímco rozkrytí všech chapadélek a ná-strah Zelené příšery stylově trollící vedoucí nechávám kompetentnějším jedincům, o Bratrstvu papučiánů mohu podat vcelku autentické svědectví…
Jistě vás stále tíží otázka, proč se někteří vrhli do bitvy za pokřiku „Za papuči!“ místo „Za královnu!“ a proč jsme to nakonec odpálili. Bohužel nebyla příležitost naše činy objasnit. Povím vám tedy náš příběh… Jednoho večera mi přišla anonym-ní zpráva, ať se o půlnoci dostavím na sjednané místo. Zde jsem se potkala s dalšími čtyřmi účastníky, společně jsme se vydali ke světlu na kraji lesa. Se zavázanýma očima a nedýchajíce jsme vyčkávali, co se bude dít dál. Toho večera jsme byli slavnostně zasvěceni Velké papuči. Přísahali jsme věrnost Bratrstvu a Papuči, slíbili jsme, že naše noha nepozná nic než podrážku, a když už se dopustíme takové nepřístojnosti, jako je chodit bosí, budeme tak činit s kajícným výrazem. Naším úkolem bylo získat slávu Papuči a zvěstovat její velikost pomocí tzv. papučinů: vylepování a kreslení znaku papučiánů po objektu, doplňování nesmysl-ných odpovědí na Labyrintu, tvorba nápisů z bot, posílání vzkazů všem účastníkům… Vše vyvrcholilo jednoho večera, kdy pa-pučiánům přišla zašifrovaná zpráva, že Steam Energy Project se ve skutečnosti týká vystřelení Papuče na Měsíc a že za žádnou cenu nesmíme dopustit, aby bylo zařízení zničeno. Musím vám říct, že bylo nesmírně zajímavé v bitvě bojovat na straně Bra-trstva, o kterém nikdo neměl ani tušení, a zatímco se ostatní účastníci snažili odstranit O'Maydu, my pronikli k odpalovacímu zařízení a přes údiv okolí jsme vyslali Velkou Papuči na Měsíc. A pokud ji náhodní stopaři kosmem neobuli, dlí tam dodnes.
Pak už jen hostina laskavě pořádaná samotnou královnou Viktorií, noc plná zoufalého vymýšlení, co komu napsat do vzkazníku, ale také zpěv, klábosení a rekapitulace nabytých a stále čerstvých dojmů.
Nechápu, jak něco tak dokonalého mohlo utéct tak rychle. Vážně ne. Je to divné. A vysoce znepokojivé. Než jsem se nadála, už sedím ve vlaku směr domov, zničená, unavená, vyhladovělá se nořím do svého vzkazníku… Že se nestydíte, vy plantáž-níci, takhle mě rozsekat!
Natálie Císařová
Poznámka autorky: Asi je vám jasné, že na Arachne se toho děje moc, příliš moc na to, abych to sem mohla všechno řádně za-znamenat a ještě více týrat náhodné čtenáře, kteří sebrali odvahu tyto litanie číst. Pokud jste to vydrželi a dostali se až sem, ne-zbývá než říct: DÍKY!
Pardon, Dostojevský ze mě fakt nebude!
Konzultant: Miloš Duchoslav
Konzultant: Klára Daňková
Konzultant: Magdalena Gajdošová, Jasna Simonová a Berneška
Konzultant: Lukáš Falteisek a Vojtěch Duchoslav
Konzultant: Lukáš Janošík a Kodulka
Konzultant: Jasna Simonová a Jiří Hadrava
Konzultant: Jiří Hadrava a Lukáš Janošík
Konzultant: Miroslav Soukup
Konzultant: Vítězslav Plocek
Konzultant: Vítězslav Plocek
Konzultant: Martin Kuthan
Konzultant: Martin Kuthan
Stejně jako v jiných letech by soustředění nemohlo proběhnout v takovém rozsahu bez přispění našich milých sponzorů, kterým tímto velmi děkujeme.
Největší podporu tradičně poskytla Biologická sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, a to jak finanční, tak materiální. Různé katedry (především Katedra učitelství a didaktiky biologie, ale také Katedra genetiky a mikrobiologie a Katedra zoologie) zapůjčily na soustředění kvalitní laboratorní a terénní přístroje a optiku, sbírkový materiál, literaturu, řadu drobných laboratorních a terénních pomůcek a nezbytnou elektroniku (dataprojektory, notebooky, promítací plátno).
V letošním roce bylo soustředění finančně podpořeno také v rámci projektu Biologie po „škole“ – mimoškolní vzdělávací aktivity pro žáky středních škol financovaného z dotačního programu MŠMT Podpora nadaných žáků základních a středních škol.
Velmi si vážíme také přízně, kterou nám již řadu let projevují redakce časopisů Živa a Vesmír, které věnovaly ukázkové výtisky a předplatné časopisů. Tyto populárně naučné časopisy jsou vždy mezi účastníky vítaným prostředkem k rozšíření přírodovědných obzorů.
