Sdružení Arachne
Arachne zdárně proběhlo a poněkud neobvykle rychle se objevily dokonce dva zápisy z akce! Započněme tedy prvním údernějším od Maky následovaný hudebním intermezzem od Lízy a skončeme o něco hovornějším dílem od Saly.
V Praze byl sraz na nepovinný spoj do Jindřichova Hradce. Průvodčí se už ani nedivil, že tam směřuje další kupé. Štěpán koupil všem lístek (nakonec měl hromadu drobných) do Buku, ze kterého jsme šli pěšky. Staří známí Arachňáci dělali efekt na auta. Po příchodu jsme každý řekl, co máme v biologii rádi. Při chvíli volna jsme vyjeli na lodičkách na rybník a čekali na příjezd dalších vedoucích. Vynosili jsme jídlo z auta a hráli hru, jejímž cílem bylo zjistit, co se příběhově stalo včera večer v hospodě.
Druhého dne byla snídaně složena z toho, co jsme z domova dovezli. Každý se rozhodl, zda půjde na delší výlet k rybníku, kde bude více organismů, nebo na lichenologickou vycházku po okolí. Večer byla přednáška o lišejnících.
Sobotu jsme trávili zkoumáním, vytvářením, prezentováním projektů (lišejníky a mechy na sever?; chemie a organismy ve vodách; obojživelníci v okolí; ADHD na Arachne; pitva lišky; věštecké schopnosti; epibionti lišejníků; geologické podloží; mléko a sýry; vejce; šneci a jedlé lišejníky; fluorescenční schopnosti rostlin). Večer byl oheň buřty a dobrá fazolová omáčka.
Jelikož vikingové ze severu odjíždějí domů, chtěli si vzít nějaký tradiční velikonoční český suvenýr, takže jsme se po skupinkách vydali do okolních osad a špendlíky měnili a měnili. Na základnu byla donesena např. televize, skříňka, myšice, svíčka z kostela a recept na hlavičku (nádivku). Odpoledne se pletly pomlázky, zdobila vejce a my – účastníci jsme dělali večeři (chleby obalované ve vajíčku a nádivka). Dlouho do noci se povídalo a zpívalo. Na Velikonoční pondělí byly holky od kluků vyšupány a na jejich pomlázkách mašle přibývaly. Vše se uklízelo a my odcházeli. Někdo jel dřív, někdo hromadným spojem do Prahy a dál.
Každý den ráno před rozcvičkou se někdo chodil s Marky otužovat, večer se konali sněmy. Dozvěděli jsme se něco nového (alespoň ti méně vzdělaní), užili si Velikonoce a zábavu. Myšice se ve vlaků dražila, nakonec byla vypuštěna.
Jarní biologické soustředění Arachne se vyvedlo.
Maky
Líza
As! Ar? Asgard!
Obloha byla zatažená a nad hladinou se vznášel opar bílý neprostupný mlhy. Všude kolem bylo naprostý ticho, až po zádech běhal mráz. V dálce se daly tušit obrysy kopců neznámé země. Do přístavu naše Vikingská výprava jménem Arachné doplula v brzkym odpoledni. Zakotvili jsme v zátoce Březina na jeden hod Vikingskou sekerou od hospody Asgard u Jindřichova Hradce. V hospodě vyzdobený všema možnýma námořníma a Vikingskýma znakama, erbama, sítěma, kotvama i spisama, jsme si od počátku připadali jako doma. To možná nepotěšilo některý místní, kteří nám svým odměřenějším vystupováním dávali najevo svou obezřetnost vůči Vikingům, známým nejen svou odvahou a tvrdostí, avšak také jejich hlasitým projevem a oblíbenýmu pití a rvačkám. Přístav byl pln malých lodí, na nichž pluli rybáři lovit ryby do sítí a někteří odvážlivci hledat poklad zakopaný na blízkém ostrově. I my jsme jich využili k obhlédnutí okolí na kánoích a pramicích a díky našim zkušeným kormidelníkům se převrátila pouze jedna malá loď. V té pluli dva již úplně opilí Vikingové Jendomír a Anislava, nedávající pozor na zrádné vody zátoky.
Podle jejich slov byla voda ledová.
Po těchto zážitcích se začaly dít podivný věci. Od několika místních jsme se dozvěděli, že jsme přijeli vlastně už včera. Vypili, snědli, zaneřádili a zničili jsme celou hospodu a ztratili vše, co jsme měli. Dokonce i naši loď a paměť. Abychom se mohli vrátit do našeho domova, který se nacházel mnoho námořních mil od Asgardu, museli jsme prokázat, že jsme Vikingové. Erb však jsme při pitce poztráceli taky. Abychom zjistili, co se vlastně stalo, museli jsme se poptat všech svědků, přítomných toho osudného večera. Mimo to, že majitelka hospody podváděla svého muže s rybářem, kterému ryby nebraly, že tajemný ochránce přírody je vlastně bůh Ódin, a že magistr lichenolog měl dítě s Vikingskou poštovní veverkou, které opustil a dítě pak našli a vychovali hostinská s hostinským jsme se dozvěděli i to, že se nás včera večer snažil opít jeden z kandidátů královských vikingských voleb, aby tyto volby vyhrál. Tohle naprosto zděšující, otřesné a vůbec zjištění, nás přimělo nezastavit v pátrání, dokud erb nebyl kompletní. Přitom jsme dokonce pomohli místním v jejich soukromých problémech, takže nám vše odpustili, a vypluli na kánoích k ostrovu, kde se konaly volby. Některý týmy odrazily od břehu ještě za světla, jiný si musely svítit loučemi. K veliký úlevě a radosti všech se nám podařilo zvolit Vikingského krále (naštěstí ne toho, který nás tak podle obalamutil a způsobil celkovou amnézii), což jsme opět náležitě oslavili, zpěvem, hrou a hurónským smíchem, který se nesl Jihočeskými lesy ještě dlouho chladnou nocí.
Evernia prunastri, Usnea, Alectoria…
Odvážní Vikingové započali další ráno osvěžující koupelí v ledové zátoce a po rozcvičce, při níž jsme skládali Velikonoční říkanky a vydatné snídani se vydali hledat lišejníky a jinou diverzitu po okolí. Naše Vikingská výprava byla rozdělena na dvě skupiny. Skupina A si dala za cíl nasbírat co nejvíce lišejníků, který by mohly po smrti pomoci plešatým a bezvousým Vikingům, který Valkýry nemají za co odtáhnout do hrobky. Tato část posádky obešla zátoku Březina a pohybovala se spíše pomalým Vikingským tempem. Tlupa B chtěla urazit více kilometrů, kochat se výhledy na krajinu, proplétat se mezi stromy a máčet si nohy ve vzrostlé trávě. To vše se vyplnilo a všichni se zdárně vrátili, poslechli si přednášku o lišejnících, povečeřeli a oddali se hudbě, která se linula z Vikingských kytar, fléten, okaríny, houslí a trubky.
Sedí liška pod dubem, má píšťalku a buben…
Třetí den ani padlý bílý sníh, který se ráno objevil za okny neodradil plavce od jejich každodenního koupacího rituálu. Někteří z Vikingů dokonce postavili sněhuláka a ve sněhu vyváleli znak naší posádky Arachne – nádhernýho velikýho pavouka. Tuten den věnovaný projektům jsme my Vikingové, přemýšleli, až se z nás kouřilo, nad hříčkami přírody. Snažili jsme se zmanipulovat věštební kostky, zjistit složení mléka, vařit lahodnou holandskou omáčku a jiný pokrmy z vajec, zjistit anatomický složení utonulý lišky pitvou a následně ji řádně pohřbít, zmapovat výskyt lidí s ADHD mezi Vikingy posádky Arachne, hrát si s luminiscentními houbami, zkoumat lišejníky a mnoho dalšího. Výsledky byly pozoruhodný a po jejich vyčerpávající demonstraci, na níž i ti nejstatečnější a nejdrsnější bojovníci plakali smíchy (či smutkem?), naše bojovná posádka rozdělala táborák rituálními písněmi, které zažehly plamen a snědla vše, co jí přišlo pod ruku.
…na píšťalku píská a na buben tříská.
Dobrý den, my máme takovou až přímo velmi netradiční požadavek…
Protože se již náš pobyt na Asgardu chýlil ke konci, zásoby byly téměř snědeny a my Vikingové vyčerpáni, rozhodli jsme se vyměnit u místních nějaké české tradičně velikonoční věci za část Vikingskýho pokladu – špendlík. V malých skupinkách jsme se vydali do okolních vísek a někteří dokonce až do Jindřichova Hradce, abychom povyměnili a směnili, přeměnili či rozměnili vše, co nám místní obyvatelé byli ochotní dát. Všechny části posádky se odpoledne zdárně vrátily a přinesly starý televizor, budku s myšicí, posvěcenou svíčku, také policejní pásku, dvě Nokie a mnoho dalšího. Výprava se vydařila a my byli rádi, že domů, do Vikingský země, nepřiplujeme s prázdnou.
…Jako televize dobrý, ale policejní páska!
Nedávejte tam tolik toho oleje!
Hospodský s hospodskou nám odmítli uvařit večeři, takže jsme se v tomto museli zařídit sami a celý večer jsme smažili chleby ve vajíčku. Naštěstí Vikingové jsou dobrými kuchaři, takže nám to pranic nevadilo a po vynikající večeři jsme opět zpívali ódy Ódinovi, hráli, bavili se, jedli a pili a někteří se dokonce navíc koupali v ledové zátoce.
Pozor, pálí se ti to. Tak to dáme Dandrovi, ten sní všechno…
V ranních hodinách jsme po úklidu hospody, která byla po našich večerních zábavách v hroznym stavu, vypluli zpět domů, do země Vikingů, s vážnou tváří neznalou smutku z loučení. Avšak co se odehrávalo pod touto tvrdou maskou Vikinga, těžko říci.
Saly
Odkaz na další fotky na Zoneramě: Míša, Jana, Jenda, Zbojník, směsné album
