Sdružení Arachne
na základě CHKO Labské pískovce. Starost o zápis již podruhé převzali sami účastníci.
24. 4. 2013 – středa (příjezd): „Hurá, konečně! KONEČNĚ! Je tu další Arachne!“ Byl konec dubna, pěkný slunečný den a ve vlaku směřujícímu k severu se snažila najít místo skupinka velice pozoruhodných lidí. Člověk by si jich všiml na první pohled: hlasitě se vítali, prodírali se vagony s krosnami na zádech, ale hlavně: v očích jim zářila veliká radost.
Dorazili jsme do Chřibské. Zde nás čekalo naše útočiště pro následující dny. V klidu jsme se porvali o postele na půdě a vytvořili
si během půl hodinky veselý nepořádek, který beztak útulnou půdu ještě více zdomácněl. Při večerním táboráku jsme přezpívali všechny oblíbené arachní písně a snědli skoro všechny přivezené dobroty. Mirkova buchta sklidila úspěch i u místní kočky, která z ní v nestřežené chvíli ožrala veškerou polevu. No, co se dalo dělat; vydali jsme se tedy radši spát.
Slabší povahy na výše uvedenou půdu, zbytek na zvolil venkovní nocování. Celou noc nás udržovala v bdělosti továrna „na hluk a světlo“ a ranní probuzení zajistil smradlavý a ukřičený jezevčík. Padlo okamžité rozhodnutí, že venku už spát opravdu nebudeme.
25. 4. 2013 – čtvrtek: Po vydatné snídani začalo výletování. Vyrazili jsme botanickým tempem do terénu. Směr byl jasný: vzhůru na „Louku u Brodských“! Tady jsme se zápalem zkoumali různočnělečnost petrklíčů a poslouchali, co vše tu lze nalézt. Naše kroky poté vedly až na Marschnerovu louku, kde jsme se chvilku naboso procházeli, do doby, než nás překvapila obrovská krásná zmije. Urychleně jsme se obuli a fotili ostošest. Na čedičová homoli jménem Spravedlnost jsme se naobědvali a pokračovali dál přes rezervaci Vápenka. Vyblbli jsme se na Kyjovském a Brtnickém skalním hrádku; 
pak už jsme se vraceli domů (délka výletu: 36 km). Byla trochu zima, takže jsme se semkli do těsného kroužku a předstírali, že máme ve svém středu hřející táborák. Iluze byla takřka dokonalá.
K večeři jsme měli pohanku s červenou řepou a jogurtem. Makrobiotické, ekoteroristické a vegetariánské srdce by zaplesalo. My jsme zpočátku taky docela plesali; přece jen, bylo to nějaké jídlo. Po pár soustech byl ale člověk této „pochoutky“ přesycen a připadal si, že mu pohanka leze snad i z uší. Po následujících pár dní se úsloví „Budeš jíst pohanku!“ stalo vážnou výhrůžkou.
26. 4. 2013 – pátek: A byl tu pátek. Začali jsme poněkud (ne)tradičně nálezem zajímavého živočicha, střevlíka zlatolesklého. Bylo pěkné počasí a my se kochali zajímavými, pro zdejší kraj typickými, chalupami. O něco později vedla stezka hlavně lesem, kde jsme občas natrefili na něco, co nás zaujalo a neušlo naší pozornosti. Divili jsme se nad roztodivnými skákavkami a smáli se latinskému jménu brouka kousavce – jak ironické, že se jmenuje Rhagium inquisitor! Došli jsme na lesní samotu, které se říká Na Tokáni. Pokračovali jsme Úzkými schody, kde jsme se prodírali mezi skalami. Šlo o komplikovaný a náročný úsek, což ale ještě víc umocňovalo náš zážitek :) Brzy nato jsme se zastavili u obrazu sv. Eustacha, připevněného v koruně stromu.
Následovala zastávka v Doubici, kde jsme si dali občerstvení v místní restauraci a kochali se sochami rozestavěnými v její zahradě. Méně jsme se kochali nepříliš sympatickou servírkou a vzpomínali jsme na milou obsluhu v hospůdce předchozího dne. Na trable s obsluhou jsme brzy zapomněli, když jsme v zahradě objevili tobogán pro děti. Po čtvrt hodině bláznivého klouzání jsme celý podnik vzali na milost. Mezitím se nám málem podařilo zbavit se Vojty, který si šel zase fotit hroby. Na závěr dne jsme provedli v lokalitě Pod Spravedlností pitvu slepýše. Našli jsme ho, vláčného a s přejetou hlavou, na polní cestě. Neměli jsme skalpely, ale ochotně půjčené švýcarské „žabikuchy“ splnily svou úlohu. V zápalu pitvy nás málem přejel traktor. (délka výletu: 24 km)
27. 4. 2013 - sobota: V sobotu jsme se vydali autobusem do České Kamenice po stopách podzemní továrny bývalého koncentračního tábora Rabštejn. Dozvěděli jsme se, že se na tomto místě za druhé světové války vyráběly především letecké součástky. Procházeli jsme podzemními chodbami; k našemu překvapení tu bylo živo. Nalezli jsme mnohonožky, pavouky i bílé chuchvalce hub.
Na samém závěru prohlídky pro nás byly připraveny pískovcové kvádry pro naše umělecké vyžití. Popadli jsme pilky a dali se do tvoření.
Poté jsme se vraceli do Jetřichovic. Část výpravy byla natolik unavená, že se rozvalila v autobuse (i tak ušla sympatických 20 km). Začalo krápat a my, promrzlí odvážlivci, jsme se přesto rozhodli, že dojdeme pěšky přes hrad Falkenstein. Hrad je sice veřejnosti nepřístupný, bez jakýchkoli chodníčků nebo schodů, ale… zvídavý biolog se dostane na mnohá místa. Dokonce jsme uvažovali, že by bylo skvělé tu jednu noc přenocovat. To nám zmařil Vojta, ve kterém se hnuly zbytky zodpovědnosti. Pokračovali jsme tak skalním městem do Rynartic a domů, kde na nás už čekala autobusová skupinka s uvařenou večeří.
28. 4. 2013 – neděle (odjezd): Následujícího rána jsme se postupně rozloučili a zlikvidovali s láskou vybudovaný nepořádek na půdě. Bolelo nás při tom srdce, ale nebylo zbytí. Arachne se chýlilo ke konci. Ti štastnější z nás měli domluvený odvoz, ostatní se museli vypravit na vlaky, autobusy a skupinka nejzavilejších arachňat se rozhodla navzdory zamračené obloze dobýt rozhlednu na Studenci.
Loučit se nám ještě nechtělo a tohle vypadalo na příjemný výlet. Naloženi plnou batožinou jsme vrchol nakonec skutečně dobyli. Na rozhledně jsme se zdrželi jenom chvilku; banda bláznivých, větrem rozcuchaných tuláků, kteří se klepou zimou. Úsměvy i škleby nám doslova mrzly na rtech, Evča neměla boty, ale dokázali jsme to! A když se na pár okamžiků rozplynula mlha, byli jsme odměněni i nádherným výhledem.
Milé jarní Arachne Léta Páně dva tisíce třináct, bylo jsi krásné. Odjeli jsme z tebe s hezkými vzpomínkami a smutkem z loučení v srdci; někam předaleko od Chřibské. Tak zase příště – někde jinde, v jiné době.
Klárka a Šárka
Více fotek si můžete prohlédnout na:
>> http://arach.rajce.idnes.cz/Jaro_2013_v_Chribske_-_VojDuch/
>> http://arach.rajce.idnes.cz/2013_-_Jarni_Arachne_v_Chribske/
