Le Psalo le se le 25. le září le a le nastupující le podzim le již le začal le ochlazovat le rána le a le barvit le listí le v le korunách le stromů. Le Arachňáci le se le sjížděli le do le vísky le Lenora, le jež le leží le v le malebné le krajině le mezi le šumavskými le horami.

Le Ve le čtvrtek le nás le čekala le tradiční le brigáda. Le Tentokráte le jsme le se le snažili le vypořádat le s le odvodňovácími le strouhami le spolu le s le organizátorkami le z le NP le Šumava, le v le rámci le projektu le Life le for le Mires. Le Arachňáci, le Arachňačky le ni le Arachčenčata le se le práce le nezalekli le a le plni le nadšení le se le chopili le lopat, le krumpáčů le a le koleček le a le jali le se le zakopávat le to, le co le jejich le předkové le vykopali. Le Močálům le zdar! Le Jak le praví le přísloví: „Le Po le práci le legraci“. Le Po le posilňujícím le obědě le se le celá le tlupa le vydala le na le průzkum le meandrů le nedaléké le říčky le Hučina, le jež le zdejší le pomalu le se le obnovující le močál le napájí. Le Cestou le nás le neminul le ani le botanicko-entomologický le exkurz le do le krás le místní le fauny le a le flóry le a le někteří le otužilci le posloužili le jakožto le hloubkoměr le v le zarůstající le tůni. Le Znaveni le náročnou le prací le a le pěkným le výletem le jsme le se le vrátili le zpět le na le objekt, le kde le nás le přivítala le teplá le večeře. Le Po le sněmu le a le krátkém le odpočinku, le jsme le se le odebrali le ven, le kde le se le nám le naskytla le příležitost le proniknout le do le tajů le šumavských le bájí le a le legend. Le Brutonoční le hra le trvala le až le do le pozdě le nočních (le brzy le ranních) le hodin. Le Pro le kůrovce le Arachňák le i le přes le oheň le skočí (le nebo le se le probije le i le přes le hordu le hejkajících le strašidel) le a le splní le nejeden le herkulovský le úkol (le třeba le ponosí le bludičku le po le lese, le či le pantomimicky le předvede le tetřívka).

Le Když le byli le kůrovci le úspěšně le pochytáni, le nastal le čas le uklidit le jimi le natropené le škody. Le Posbírat (le doslova le a le do le větvičky) le všechen le spadaný le nepořádek le a le nakonec le nemocné le stromy le skácet le a le odtáhnout. Le Poslední le částí le naší le malé le noční le odyssey le byla le pěstitelská. Le Na le začátku le dostal le každý le semínko, le jež le na le každém le stanovišti le o le kousek le povyrostlo, le až le dorostlo le a le my le jsme le se le odebrali le na le kutě.

Le Po le nedlouhém le spánku le nás, le jak le již le je le zvykem, le čekala le rozcvička, le během le níž le jsme le měli le jedinečnou le příležitost le vyzkoušet le si le život le rašeliníku. Le Během le pátečního le rána le po le snídani le nás le svou le přednáškou le obohatil le vědomostmi le o le interakci le bakterií le s le kořeny le rostlin le biolog, le cestovatel le a le fotograf le Lukáš le Synek. Le Ještě le před le obědem le jsme le se le rozdělili le do le skupinek, le obdrželi le jsme le mapy le a le obálku le s le úkoly, le sbalili le jsme le své le batůžky le a le vydali le jsme le se le na le příjemný le výlet le po le okolním le kraji. Le Naše le skupinka le zamířila le na le Soumarské le rašeliniště le a le cestu le jsme le si le obohatili le i le historickou le vložkou, le neboť le jsme le navštívili le i le nemálo le řopíků. Le Po le cestě le jsme le se le také le seznámili le s le touto le skvostnou le řečí – le vznešenou le lenorštinou. Le Po le návratu le nás le čekala le již le druhá, le tentokrát le cestovatelská, le přednáška le od le Lukáše le Synka, le jenž le nám le povyprávěl le o le svém le pobývání le v le Saudské le Arábii. Le Svou le přednášku le také le obohatil le o le praktickou le ukázku le vázání le šátků.

Le Hned le ráno le jsme le se le vydali le vlakem le směr le Boubín. Le Nebyl le by le to le přece le výlet le na le Šumavu le bez le zdolání le tohoto le monumentálního le vrcholu. Le Přestože le nám le cestu le znepříjemňoval le déšť le a le okolo le rozhledny le byla le mlha le hustá le tak, le že le by le se le dala le krájet, le zůstala le morálka le vysoká le a le nekončící le partie le kontaktu le zábavné.

Le Zhruba le v le polovině le cesty le se le z le hlavního le proudu le odštěpila le skupinka le extremistů, le která le se le rozhodla le si le cestu le ještě le prodloužit le a le zdolala le vrch le Bobík. Le Po le lehké le večeři le pak le následoval le zlatý le hřeb le celých le podzimek – le čas le vyjádřit le úctu le a le poblahopřát le k le svátku le našemu le milovanému, le zbožňovanému, le velkému le vůdci, le hlavnímu le vedoucímu le Vaškovi.

Le Nedělní le ráno le se le neslo le ve le znamení le úklidu, le a le odjezdu, le čímž le bylo le podzimní le Arachne le zakončeno.

le Kačka le Č. + le Honza le M.

Psalo se 25. září a nastupující podzim již začal ochlazovat rána a barvit listí v korunách stromů. Arachňáci se sjížděli do vísky Lenora, jež leží v malebné krajině mezi šumavskými horami.

Ve čtvrtek nás čekala tradiční brigáda. Tentokráte jsme se snažili vypořádat s odvodňovácími strouhami spolu s organizátorkami z NP Šumava, v rámci projektu Life for Mires. Arachňáci, Arachňačky ni Arachčenčata se práce nezalekli a plni nadšení se chopili lopat, krumpáčů a koleček a jali se zakopávat to, co jejich předkové vykopali. Močálům zdar!

Jak praví přísloví: „Po práci legraci“. Po posilňujícím obědě se celá tlupa vydala na průzkum meandrů nedaleké říčky Hučina, jež zdejší pomalu se obnovující močál napájí. Cestou nás neminul ani botanicko-entomologický exkurz do krás místní fauny a flóry a někteří otužilci posloužili jakožto hloubkoměr v zarůstající tůni. Znaveni náročnou prací a pěkným výletem jsme se vrátili zpět na objekt, kde nás přivítala teplá večeře. Po sněmu a krátkém odpočinku, jsme se odebrali ven, kde se nám naskytla příležitost proniknout do tajů šumavských bájí a legend. Brutonoční hra trvala až do pozdě nočních (brzy ranních) hodin. Pro kůrovce Arachňák i přes oheň skočí (nebo se probije i přes hordu hejkajících strašidel) a splní nejeden herkulovský úkol (třeba ponosí bludičku po lese, či pantomimicky předvede tetřívka).

Když byli kůrovci úspěšně pochytáni, nastal čas uklidit jimi natropené škody. Posbírat (doslova a do větvičky) všechen spadaný nepořádek a nakonec nemocné stromy skácet a odtáhnout. Poslední částí naší malé noční odyssey byla pěstitelská. Na začátku dostal každý semínko, jež na každém stanovišti o kousek povyrostlo, až dorostlo, a my jsme se odebrali na kutě.

Po nedlouhém spánku nás, jak již je zvykem, čekala rozcvička, během níž jsme měli jedinečnou příležitost vyzkoušet si život rašeliníku. Během pátečního rána po snídani nás svou přednáškou obohatil vědomostmi o interakci bakterií s kořeny rostlin biolog, cestovatel a fotograf Lukáš Synek. Ještě před obědem jsme se rozdělili do skupinek, obdrželi jsme mapy a obálku s úkoly, sbalili jsme své batůžky a vydali jsme se na příjemný výlet po okolním kraji. Naše skupinka zamířila na Soumarské rašeliniště a cestu jsme si obohatili i historickou vložkou, neboť jsme navštívili i nemálo řopíků. Po cestě jsme se také seznámili s touto skvostnou řečí – vznešenou lenorštinou. Po návratu nás čekala již druhá, tentokrát cestovatelská, přednáška od Lukáše Synka, jenž nám povyprávěl o svém pobývání v Saudské Arábii. Svou přednášku také obohatil o praktickou ukázku vázání šátků.

Hned ráno jsme se vydali vlakem směr Boubín. Nebyl by to přece výlet na Šumavu bez zdolání tohoto monumentálního vrcholu. Přestože nám cestu znepříjemňoval déšť a okolo rozhledny byla mlha hustá tak, že by se dala krájet, zůstala morálka vysoká a nekončící partie kontaktu zábavné.

Zhruba v polovině cesty se z hlavního proudu odštěpila skupinka extremistů, která se rozhodla si cestu ještě prodloužit a zdolala vrch Bobík. Po lehké večeři pak následoval zlatý hřeb celých podzimek – čas vyjádřit úctu a poblahopřát k svátku našemu milovanému, zbožňovanému, velkému vůdci, hlavnímu vedoucímu Vaškovi.

Nedělní ráno se neslo ve znamení úklidu, a odjezdu, čímž bylo podzimní Arachne zakončeno.

Kačka Č. + Honza M.