Sdružení ARACHNE z.s.
About us in English

Letošní podzim jsme se vydali navštívit samotného Krakonoše. Sbalili jsme si hudební nástroj, dobrou náladu a něco teplého oblečení a vyrazili strávit pár báječně vyčerpávajících dnů

od 27. do 31. října 2010
na chatě Klášterka.

Kdo myslíte, že to je? K***** Kuty! :o)    Krakonoš k nám byl shovívavý a sníh si ještě šetřil, takže k chatě dokonce vyjelo auto plné jídla a kytar. Pokud by nás při příjezdu do Strážného čekal půl metr bělostného prašanu, tak nejen, že by se nám neobyčejně špatně šlapalo 4km do kopce, ale ještě bychom museli všechny ty krámy vynést na zádech.

    Klášterka je krásná chata, kterou vlastní TJ Bohemians. Na člověka z ní dýchne historie už ve dveřích. Před námi na Klášterce delší dobu nikdo nebyl, takže kromě historie nás ovanul i zatuchlý ledový vzduch promrzlé chaty. Ale to se brzy změnilo, jen co jsme roztopili kamna. A pak už nám tam bylo jen krásně: v kamnech praskal oheň, na plotně voněla zelňačka a člověk si mohl s dalšíma dvaceti lidma lehnout na jednu velikánkou postel a povídat a povídat. Jen na kadibudkách bylo teda děsně zima pořád.




     Večer jsme se důkladně představili. Poznali jsme, že hra „Bezbřehý Bobo“ je prostě ideální, protože člověk má šanci, že udrží alespoň to „Bezbřehý“, když už nezvládne to „Bobo“. Jen, aby bylo jasno, Bobo s námi vůbec nebyl. Když už jsme u toho, nebyl s námi ani Janštík a dokonce ani Evička. Zasloužilé vedení se rozhodlo, že otestuje to nové, jestli si zaslouží být ve vedení, nebo jestli by nezasluhovalo něco jiného. JVHV byl na Klášterce Miloš. A spolu s ním vymýšleli všechny možné kratochvíle Vojta Duch., Terka, Jája, M.G., Kuty, Mája a PoChmurný Pan Chatař.

    Potom, co jsme si všichni zapamatovali, jak se ostatní jmenují, jsme sami se sebou obchodovali při hře, která se jmenuje Aukce. Bylo potřeba sehnat například 3 lidi, kteří nikdy nejedli v McDonaldu a k tomu 4, kteří někdy nespali déle jak 30 hodin a komisi přesvědčit, že vím, jak se jmenují. A tak se nám večer proměnil v noc, ani jsme nevěděli jak.




plató, Luční Bouda, Sněžka, Studniční hora
    Ve čtvrtek ráno byla rozcvička. Při ní jsme se dozvěděli zadání divadelního představení na večer. Člověk by neměl kulturně zakrnět ani na hřebeni Krkonoš! A po snídani jsme vyrazili na výlet. Naše cesta vedla místy s krásným výhledem na další krásná místa, seběhli jsme až do Špindlu, abychom hned zase funěli údolím bílého Labe až k Luční boudě. Tam jsme si pořádně prohlédli jak je Sněžka daleko a jak je vysoká a to už nám zbývalo jen pár kilometrů zase zpátky na Klášterku. Je to neuvěřitelné, ale během výletu ani nesněžilo ani nepršelo ani nebyla mlha a vichřice.




Absurdní drama    Jak už jsem říkala ve vzpomínkách na ráno, večer bylo divadlo. Viděli jsme absurdní drama, tragédii, komedii i loutkové divadlo a bravurní kompozice několika nesouvisejících slov do smysluplných příběhů plných napětí.

    Ale to není jediná kultura, na kterou člověk mohl na Klášterce narazit. Další se týkala hodin, které občas šly a občas ne. Že na tom není nic kulturního? Ono to nebylo jen tak. Každý si totiž s sebou přinesl v hlavě básničku s horskou nebo zimní tématikou, a když se čas na těch hodinách přiblížil času, který jste si vylosovali, museli jste stůj co stůj básničku přednést alespoň deseti lidem. A ty hodiny se pořád zastavovaly a zase běžely a tak to šlo až do sobotního večera.




    V pátek ráno byla rozcvička. Snažili jsme se skopnout trojnožku z klacků svým kamarádem. Potom přijel na přednášku o historii Krkonoš pan doktor Mašín z přírodovědecké fakulty. Ale když jsme se v šerém světle dataprojektoru pořádně rozkoukali, zjistili jsme, že za košilí a kravatou se neskrývá nikdo jiný než PoChmurný Pan Chatař. A on vůbec nebyl pochmurný! Byl ohromně zábavný a opravdu skoro nikdo na přednášce nespal! Naopak v podstatě všichni s napětím poslouchali, jak Krkonoše vyrostly, obrousily se, přišli lidé, kteří si do chat cpali nejdřív seno a pak turisty…

Skoky. Hodnotí se styl, ne výkon!    Do oběda a po obědě jsme si hráli. Protože nebyl skoro žádný sníh, hráli jsme si na zimní olympijské hry. Disciplín bylo spousta, například hokej, při kterém se kopalo do flašky s vodou, skoky na lyžích při kterých jeden dělal skokana a ostatní zajíšťovali jeho let vzduchem a n-bob, při kterém jsme si pořídili jeden vykloubený prst. Nicméně ve Vrchlabí na pohotovosti byli pohotoví a majitelka vykloubeného prstu mohla už při večeři ukazovat sprosté gesto.

    Večer byl hygienicko-společensko-konverzační. Takže jsme roztopili kotel v koupelně a po skupinkách jsme se myli a dobře jsme si při tom popovídali. Kdo se nemyl, tak mohl hrát deskovky, hrát na kytaru a nebo aspoň hrát, že se umyl.




Vy-víte-co    V sobotu ráno byla zase rozcvička. Byla intelektuálně náročná, protože o fyzické vyčerpání se měl postarat zbytek programu. Naučili jsme se tančit taneček „Pletla kytku rozmarýnu“. A potom hurá na Sněžku. Bohužel i v sobotu krásně svítilo sluníčko a bylo bezvětří, takže na Sněžku vyrazilo spoustu nemilých turistů, kteří se tam ošklivě povalovali a celý pobyt na vrcholu člověku zhnusili. No, ale byli jsme na Sněžce. Chrti to pak vzali domů přes údolí, ostatní šli po hřebenu.

    A pak byl večer. Nejen, že na Klášterce nechyběla kultura, sobotní večer nepostrádal ani společenské chování. Na programu stálo: Snob párty. Každý si už ráno vybral svou roli snoba, byl velký výběr (např. zaměstnání: manažer Lesů České Republiky, koníček: ilegální lov ohrožených zvířat). Také dostal úkol (např. zatančit si se sličnou společnicí), který měl během večera nenásilně splnit. Než jsme se všichni vžili do svých rolí, připravili jsme raut a tombolu. Nikdy nezapomenu na jednohubky, které jedna skupinka vyrobila s několika rohlíků, pomazánkového másla, salámu a pár oliv.Vašek měl za úkol získat kompromitující fotku se sličnou společnicí. Ještě dlouho budu vzpomínat na sladké zákusky z piškotů, jablek a čokolády. Fantastické byly koktejly, na které příslušná skupinka dostala jen vodu, čaj, sušené mléko, jablka, a potravinářské barvivo. No a ta tombola! Už dlouho jsem se tak báječně nepobavila. Všechno to bylo tak dobré a přitom opravdu z ničeho. A všichni snobové byli opravdu nóbl a lehká děva, ta byla teda taky pořádná!

    A pak už jen těch pár hodin poslední noci. Honem ještě zazpívat co jsme nezazpívali, popovídat si, o čem jsme nepovídali a pořádně se potulit nacpaní na té velké posteli, protože příležitost bude zase až za dlouho.




    I v neděli ráno byla rozcvička. Ale to je kromě uklízení a odjezdu všechno, co v neděli bylo. Teda, ještě taky byla mlha. Krakonoš má smysl pro humor, ta rozcvička totiž měla sloužit k tomu, abychom se hromadně vyfotili. Ale aspoň to vypadá, že to na té Klášterce nebylo jen tak nějaké válení na sluníčku, ale pořádná polárnická výprava!


    Za všechny organizátory Vám mává Mája.



Více fotek si můžete prohlédnout na:
>> http://detrit.rajce.idnes.cz/Arachne_na_Klasterce/
>> http://emgee.rajce.idnes.cz/2010_10_podzimni_Arachne_Klasterka_2/